O svém původu jsem psala mnohokrát. Přesto po tisící první: oba
rodiče pocházeli z vesnice, ačkoliv patřili k nejbohatším rodinám na
vesnici, podle dnešních měřítek třeli bídu.
V 50. letech byli otec a strejda zavřeni za velezradu, taťka za neoznámení
trestného činu velezrady. Všichni z toho případu byli po šesti letech
propuštěni na amnestii v roce 1960. Taťka zemřel na rakovinu plic v roce
1967, nedlouho po něm ostatní, stáří se dožil jen strejda, který to vše
spunktoval a trestu smrti se vyhnul tím, že udal ostatní, které do toho
případu zatáhl. V kriminále šil bachařům uniformy, zatímco ostatní
fárali do uranových dolů.
Po srpnu 1968, kdy mi bylo 14, jsem se stala antikomunistkou, ani jsem kvůli
své averzi k režimu nevstoupila do SSM. Nikdy a nikde jsem se svými názory
neskrývala, přesto mě nikdy nečekal žádný postih.
Svůj názor na kapitalismus jsem začala korigovat po listopadu 89, když jsem
viděla, jak to u nás vypadá. Úplně jsem obrátila po "humanitárním"
bombardování Jugoslávie v březnu 99 - došlo mi, že Svobodná Evropa lhala
jak když tiskne, zatímco komunisti měli ve všem pravdu. Od té doby je
volím.
Taťka po návratu z kriminálu pracoval jako posunovač u dráhy, v roce
1967 měl čistý plat 1 200 Kčs, mamka jako vedoucí prodejny 800 Kčs. To
píšu proto, aby Vašek viděl, jak žili průměrní lidé v té době.
Já jsem byla s dětmi doma 15 let, muž měl jako inženýr průměrný
plat, čistého s přídavky 3 000 Kčs. Pořídili jsme si družstevní byt,
vybavení, nové auto. V KSČ nikdo z naší rodiny nebyl.
Z mých vrstevnic nikdo své děti do jeslí nedával, alespoň jsem nikoho
takového neznala. Ženy chodily do práce, když mladšímu dítěti byly tři
roky, a do práce šly proto, že chtěly. Dnes do práce chodit musí, protože
je muž neuživí.
Antikoncepce byla běžně dostupná.
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
