"Za prvé: na sociálních sítích nežijeme v realitě, ale pouze ve výřezu z ní. Ano, jsou to ty pověstné bubliny lidí se stejnými názory a stejnými zkušenostmi. Byť to nejsou bubliny zcela homogenní. Algoritmy sociálních sítí jsou dnes ještě mazanější a „míchají“ bubliny tak, aby v nich bylo i určité procento názorových odpůrců. Dost velké na to, aby se postarali o „zábavu“ a rozruch, a zase ne moc velké, aby je bylo možné slavně porazit a zničit. To je přesně to, co zajistí našemu mozku největší dávku hormonů štěstí: vzrušení z bitvy a následnou radost z velkolepé porážky nepřítele. "
Tyhle bubliny byly, i když internet nebyl. Stačilo koukat v TV jen na to, co se nám líbí a stýkat se jen s lidmi, kteří mají stejné názory jako já. Takže chybu je třeba hledat jinde, internet je v tom nevinně.