Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

S tím bych měl dost problémy. Nejsem ten typ, co rád zkouší a ochutnává neznámá jídla. Vlastně mám dost problém sníst od neznámých lidí i to, co doma běžně vaříme. Já jen slyším parmazán a už odmítám všechno v okolí 10 m od místa, kde ono slovo zaznělo
Rád koukám občas na "S kuchařem kolem světa", nebo jak se to jmenuje. U poloviny jídel, která onen kuchař po světě ochutnává, se musím otočit, abych nevrhnul. Stačí mi vidět neznámou mi zeleninu, podivně vyhlížející, celý pokrm zavrhnu, div nevrhnu.
Já bych např. v Indii, Japonsku, ba snad i v Itálii a mhohde jinde pošel hlady. Jet na měsíc do Afriky, jedině s několika metráky konzerv. Nepozřel bych tam snad ani kuře z jejich chovu, nebo vepřové. Absolutní nedůvěra!!!

Ja ochutnam z 99% cokoliv. Za ochutnani to stoji, jist to nemusim. V USA jsem se naucil jist mnoho jidel o kterych jsem v mem mladi v CSSR vubec neslysel. Doposavad jsem nenarazil na jidlo, kitere by bylo snad osporne. Italske mam v oblibe a ten patmazan si dam na cokoliv ! Asijska jidla, jihoamericka, nekolik africkych ( Etiopie ) , z Karibske oblasti.....nemam problem !

Tak to ja jsem zase absolutni typ na ochutnavky neznamych jidel. Ale zasadne ne vsude. Uz se velice dobre divam, jake je tam ambiente, cistota atd. Jak Afrika, tak i Indie me stejne nikdy netahly, tam si clovek musi dat obzvlast pozor. A hlavne mit sebou velke baleni endiaronu. Kdysi jsme se prochazeli vecer ve stare casti Hongkongu Kowloon a tam to vsude tak strasne pachlo, v ulicich spousta  stanku, ve kterych se pekla a varila ruzna havet, takze jsme nakonec zkoncovali v Mcdonalds.

Ja jim domaci polevky, ale jenom k snidani. Delam si cesnecku, bramboracku, hrachovou, kvetakovou, gulasovou a cockpvou a stridam to. Nejdriv polevku, potom kafe a zakusek, potom "na vidlicku" a to muze byt i od vecere, spageti, pizza, jambalaya, a podobne a oncim s jogurtem a ovocem, tak v 8 rano, vse v rozmezi asi 180 minut.