Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Úzká meziválečná spolupráce vyvrcholila Rapallskou smlouvu z roku 1922, pojmenovanou podle lázeňského města Rapallo, které leží necelých třicet kilometrů na východ od Janova v severozápadní Itálii. Obě země si na základě této dohody navzájem odpustily finanční dluhy z první světové války a zároveň obnovily diplomatické styky. Německo tím de facto uznalo existenci bolševického systému v Rusku. Smlouva obsahovala ještě tajný dodatek, který upravoval vojenskou spolupráci obou zemí, čímž byla porušena Versaillská mírová smlouva. Byla to první mezinárodní smlouva mezi státem západní Evropy a Ruskem po tzv. Velké říjnové socialistické revoluci. Bolševické Rusko se tak dostalo z diplomatické izolace.

Spolupráce nacistů a bolševiků
Do čela ruské delegace, která měla odcestovat na jednání do Rapalla, byl původně jmenován Vladimír Iljič Lenin. Z bezpečnostních důvodů byl ale nahrazen lidovým komisařem zahraničí Georgijem Vasiljevičem Čičerinem, zkušeným diplomatem, který později dosáhl dalších úspěchů s uznáním své vlasti západními zeměmi. Za Německo podepsal smlouvu 16. dubna 1922 ministr zahraničí Walther Rathenau a říšský kancléř Joseph Wirth.

Jakýmsi vrcholem spolupráce Stalinova Sovětského svazu a Hitlerovy Třetí říše byl přílet nacistického ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa do Moskvy 23. srpna 1939. Jeho úkolem bylo dokončit několik týdnů trvající jednání mezi oběma zeměmi. Pakt Ribbentrop-Molotov byl nakonec podepsán 24. srpna ve dvě hodiny ráno. Smlouva o neútočení byla pro Stalina spíše formalitou, jeho zájmem bylo vyjasnění si sfér vlivu. Přál si obnovit rozsah území Ruska v hranicích původního carského impéria. V dodatku smlouvy například stálo, že v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a Sovětského svazu totožná se severní hranicí Litvy. Lotyšsko, Estonsko a Finsko tak měly připadnout Stalinovu SSSR. Hranice v Polsku vytýčily řeky Narew, Visla a San.