Rozcestník >> Společnost a komunity >> Historie

Ještě mohu dodat, že v té dávné době mělo takové "počítadlo" i formu několika axiálně spojených, vzájemně otočných kotoučků s ryskami v odstupech logaritmické řady.

K přesnějším výpočtům sloužily logaritmické tabulky - viz scéna z Marečku, podejte mi pero.

to jo osmi místná čísla ...
Táta si je kdysi koupil, tlustá bible, a dal za ně fantastickou sumu 1000 Kč.
Také v byly v té knize fyzikální konstanty, tabulky a jiné zajímavé věci.

1990 – KSČ ztratila většinové zastoupení v parlamentu, které měla déle než 40 let.

Rozhodující byla ztráta kontroly nad vládou. První vláda s opozicí a nestraníky byla dohodnuta 10.12. 1989, nastoupila 12. 12., to byl opravdový konec socialistického režimu.

Nj, mamka udělala v podniku nástnku k Palachovi, tak to v tom 70. odskákala v plnou parádou.
Naštěstí byl náš ředitel gymplu férový. Měli jsme tam i děti později neprověřených vedoucích pracovníků, kteří končili ve skladech.

Zajímavý postřeh,

No jo, Křižník Potěmkin, Ejzenštejn a kočárek na schodech...

Pokus o revoluci intelektuálů nemohl skončit jinak.
Úspěšná byla až bolševická revoluce, kdy se Lenin obklopil lidmi, kteří neměli co ztratit, a kriminálníky, kteří mohli jen získat.

V Rusku vřela nespokojenost už delší dobu a ta neměla s komunisty vlastně nic společného.
22. ledna 1905 (našeho času ) byla stávka v Petrohradu kterou měl věst nějaký pop.
Byla krvavě potlačena kozáky a vlastně rychle vyšuměla.

Pokud si pamatuji, tak na tom křižníku Potěmkin byla tak akorát vzpoura námořníků (1905) kvůli špatnému zacházení. Ve filmu je vidět, jak jim bylo předloženo k jídlu smradlavé maso a chléb se hemžil červy, nebo opačně. Civilisti pomohli vzbouřené posádce se zásobováním.

Carský režim padl až na jaře 1917, tedy během první světové války a byl nahrazen vládou menševiků a bolševiků.
No a v listopadu toho roku vypukla pak ta slavná říjnová revoluce zahájená výstřelem děla křižníku Aurora. V té době byl car s rodinou v domácím vězení, než je komunisti vyvraždili.

Tady řešila, a co teprve sebeupálení v Tunisku co rozpoutalo pád tamního režimu.

Vidím to jinak, Rusáci zůstali, Dubček a jeho kabinet padl, tisíce lidí opustili vlast a nastala "normalizace". Naopak to vyvolalo další sebeoběti Zajíce. Ten smutek a zoufalství rodičů si asi kdo dokáže aspoň v náznaku představit.
Byl to zoufalý čin zoufalce.

Lidé tehdy mohli zmoci jen málo. Dubček tehdy byl již jen služebníkem Moskvy. Palach se stal symbolem, co dokázal zapůsobit na lidi, pomoci k vnitřnímu odmítnutí režimu Ale rozumím také těm, co říkají, že to bylo málo a oběť to byla příliš strašná.

Byl jsem jeho obětí zděšen, musím se přiznat a naplnily se i mé obavy, že Palachovu oběť tehdejší režim propagandisticky zneužije. Doba nebyla zralá na zásadní změny v režimu.

Diktatura může být poražena buď občanskou válkou, masívním útokem z venčí a nebo vnitřním rozkladem. To poslední nastalo příchodem Gorbačova. Jakeš to přiznal - komunisti byli najednou pouhé kůly v plotě.