Diky nekonecne moudrosti nasich velitelu roty v US Army, nemame u sebe zadnou
munici. Pouze nase M-16 pusky. Pry je to proto abysme se navzajem nepostrelili.
Neduverovali vycvicenym vojakum americke pechoty? Pouze nas cetar O’Reilly ma
u sebe ostre naboje v pripade nebezpeci. Cili dle tohoto opatreni, v pripade ze
jsem napaden grizzly medvedem, musim nejdriv vyhledat sveho serzanta, pozadat o
naboje a pak nabijet pusku. Jenze tito medvedi utoci rychlosti blesku, tak kazdy
chlapik by mel mit u sebe ostre naboje.
Brodit se po dne potoka neni zadna legrace, ale porad je to lepsi nez se
prodirat neuveritelne hustym krovim. Z Ruskeho jezera se vyliva velky pocet
malych potucku kterymi se prodirame smerem k cili. Sockeye lososi se vytiraji v
ohromnych mnozstvich v Ruskem jezere v tuhle rocni dobu a tim prilakaji mnoho
grizzlies. Tyto potucky zpusobili, ze jsme se rozdelili na male skupiny vojaku
velikosti asi peti vojaku.
Voda zmrazila me koncetiny az do morku kosti a zacly me bolet nohy. Kus ode me
vidim cleny nasi roty jak se prodiraji neprostupnym krovim. Zadne stezky tu
neexistuji, obcas narazime na zvireci stezku ktere zrovna nevede nasim smerem.
Dobre vime ze tyhle potoky se eventuelne vlevaji do Resurrection reky ktera se
vleva do oceanu kolem mestecka Seward, coz je cil naseho putovani.
Rikam si, zatracene, oni vsichni pochoduji rychleji nez ja, najednou nevidim
kolem sebe nikoho krome Chucka, meho kamarada, ktery urputne bojuje skrz huste
krovi. Do pytle, ja musim pridat aby me tu nezanechali!!
Utahnu si popruhy ruksaku, upevnim si pusku a rozhodnu se rozejit s vetsi
rychlosti. Zacinam byt dost unaven a mam hlad, ale v rucksaku nemam zadnou
potravu. Helikoptera nam ma shodit nejakou potravu behem odpoledne. Alespon
nemam zizen, kolem dokola je spousta ciste vody
Asi tak po pul hodine nevidim kolem sebe ani Chucka. Kde jsou vsichni? Vim,
pochoduji moc pomalu, musim na to slapnout. *
A jak pochoduji kolem kroutici seho proudu, tak najednou si uvedomuji ze ty
vsechny potucky se zdruzily do jedny velike ricky. Pospicham podel leveho brehu.
Zda se mi ze v dalce slysim helikopteru, asi nam veze nas obed. Reka se
vyrovnala a vidim pred sebe nejakych 200 yardu ale porad nevidim zadne vojaky?.
Podivam se smerem za mne a taky zadni vojaci. Do pytle, opravdu pochoduji tak
pomalu v porovnani s celou rotou?
Chuze se ted stava mnohem prijemnejsi, zeme se sklada z malych, kulatych kamenu
a pisku. Premyslim o tom co budu delat kdyz se s nikym nespojim. Myslenka ze
budu spat sam v divocine me moc neimponuje, presto ze mam spacak v ruksaku.
Behem pochodu sem videl nekolik grizzly stop a vubec se necitim jako nejaky
hrdina. Zacinam opravdu mit hlad o rana sem nic nejedl
Pise se rok 1969 a je zrovna cerven, I ted je porad chladno kdyz nesviti slunce.
Oni si muzou nechat pro sebe tyhle priblble vojenska cviceni, ja mam hlad!!
Pomalu se stmiva a ja se citim trochu zmaten. Na Aljasce se stmiva kolem jedne
hodiny v noci. Jo uhadli ste to dobre, nemam ani hodinky!! Ci zapalky abych si
mohl rozdelat ohen!! Jsem tak pitome nepripraven, spoleham se uplne na sve
kamarady. Ja sem se na tenhle pochod vubec netesil a tak sem nejak zanedbal
vybaveni meho ruksaku nutnymi vecmi, odbyl sem to a ted za to platim.
Tak ted si uvedomuji, ze budu mit problem s touhle pitomou rekou!! Levy breh je
vysoky sraz ktery jde az do reky a neda se to obejit. Tak musim prekrocit reku
ktera je asi petadvacet metro siroka a velice prudka. Dostatecne prudka na
utopeni, moc se mi to nelibi, nevypada to dobre. Pokusim se o prechod az rano,
ted sem unaven. Kde jsou do pytle vsichni kamaradi? Ti blbci, nemohli na me
pockat? Ted musim najit nejaky koutek kde si rozbalim spacak. Nemam ohen. Neni
nic horsiho nez nocovat v divocine bez ohne a potravy. Mam spatnou naladu, ted
mi pomalu dochazi ze jsem se ztratil. Kdo vi kam tahle proklata reka tece Mozna
pochoduji spatnym udolim, zacinam dostavat vazne pochyby a poprve pocituji
starch. Do pytle!!
Na Aljasce zrovna je jaro. Ucelem naseho pochodu byl fyzicky vycvik po dlouhe
zime. Pochod zacal z mista zvanem Coopers Landing a mel sledovat kroutici se
Resurrection river az do Sewardu. Cely teren byl cestou nepruchodnym terenem
divoke Aljasky. Na zadech sem mel tricetikilovy ruksak a tak sme pomalu zacli
pochodem do kopce k Horejsimu Ruskemu jezeru. Jak sem jiz rekl, plan byl ze by
sme sledovali potoky vytekajici z jezera ktere pak vytvorili Ressurection reku.
Ucel byl upevnit fyzickou zdatnost naseho zachraneho tymu ktery patril do 172
horske brigady. Myslim ze dneska je tato brigada prejmenovana na Stryker brigade
a ma jiny ucel.
Tretiho dne meho pochodu jsem zabil dikobraza. Udelal sem to bez premysleni, ihne sem si uvedomil ze nemam ohen a ze si ho nemuzu opect. A jeste jsem takovy hlad nemel abych to sezral syrove. Ve skutecnosti hlad se nezdal ted byt zase takovym problemem, vic sem si delal starosti s prekracovanim te prudke, divoke reky
Podel reky nevedou zadne cesty ci lidske stezky. Nejdrive dosahneme Horejsi Russian jezero kde se kazde leto vytira miliony sockeye lososu. Neni zadnym prekvapenim ze tohle jezero je oblibenym mistem aljaskych grizzly. Priznam se ze ja sem byl totalne neinformovany o techto nebezpecnych zviratech, myslel sem si ze to byli takova pomala, neohrabana zvirata, takovi plysovy medvidci, kteri byli vetsinou neskodni. Nemel sem z nich zadny strah. Kdybych tenkrat vedel co vim dnes, vysplhal byh se byval na nejvyssi strom a pockal az me nekdo zachrani.
Takhle sem ztravil ctyri noci v divocine plne medvedu, videl sem dve samice s mladaty a nekolik veliky losu. Spousta masa na kopytech ale nemel sem nic k zastreleni. Jednou pri plavani pres reku jsem ztratil mou zbytecnou pusku. Musel sem nekolikrat prekrocit tuto reku protoze teren na jedne strane byl neschodny, treba to byla prudka skala. A zadne zapalky. I kdyz noci byly dost kratke, byly neuveritelne chladne. Ricka se mezitim promenila na prudkou a nebezpecnou reku. Byly ale mista kdy se voda uklidnila, tak sem si svazal dve polena dohromady a pouzil sem to jako vor kterym sem se vezl mozna nejakych pet kilometru, coz byla pohoda.
Nedavno tu ukazoval v kinech film The Grizzly Man, je to film o chlapikovi co zil nejakych deset let mezi aljasskymi grizzly a nakonec ho jeden z nich sezral. Je velice doporucuji tento film, je zalozen na jeho vlastnim dokumentarnim videu ktere natocil kdyz mezi medvedy zil. Konecne nahravka je zvukova a slysite rvani jak grizzly zere jeho a jeho pritelkyni. Otresne.
Bylo s nami take par ostrilenych tvrdasu, Army Rangers a dva kluci od Green Berets. Bylo to pro ne letni cviceni a ucili nas ruzne metody potrebne pro preziti v divocine, jako napriklad udelat ohen trenim dvou klacku dohromady.
Koncem pateho dne, pote co jsem prekrocil nebezpecny potok, sem zahledl neci
hlavu za velkym kamenem. Byla to vysuta radiova stanice. Chlapik v uniforme
hlasite zakricel: Jak se jmenujes? Kdyz jsem mu to rekl tak on: No jo, musis byt
ten chlapik co se ztratil a co ho hledaji uz nekolik dni. Dyt meli dokonce dve
helikoptery ve vzduchu co te hledali!!! Ty helikoptery jsem slysel a videl, ale
nebyl sem v miste kde sem na ne mohl zamavat.
Kratce po te jsem sel po dlazdene silnici az do rekreacniho strediska US Army.
Byl jsem velice vdecen civilizaci za to ze existuji cesty a silnice po kterych
se da pohodlne chodit.
Ta divocina nebyla zrovna tak bajecna jak se casto pise v knihach. Byly mista kdy sem se musel plazit po ctyrech a ruksak se neustale zachytaval na krovi. Musim rict ze jidlo nikdy nechutnalo lip nez kdyz sem si usednul v kantyne toho rekreacnich strediska. Jeste si pamatuji co sem si dal: Sekanou a bramborovou kasi, yum, yum. Pozdeji, i mistni noviny Anchorage Daily News prinesly reportaz o mem dobrodruzstvi v divocine Aljasky. No rozhodne to byl zazitek; kdyz lide dneska povidaji ze by se chteli vratit zpet do casu kdyz se zilo v prirode tak si rikam ze nevedi co chteji. Alaska Kid.