RE: Yugo
NATO označilo poměry v Kosovu za riziko pro regionální stabilitu. NATO a
některé vlády proto tvrdily, že mají legitimní zájem na vývoji v Kosovu
vzhledem k jeho dopadu na stabilitu celého regionu, která je podle nich
legitimním zájmem organizace.
Organizace spojených národů považuje NATO za "regionální
uspořádání" podle článku 52 OSN, který jí umožňuje zabývat se
záležitostmi týkajícími se udržování mezinárodního míru a
bezpečnosti, které jsou vhodné pro regionální činnost, za předpokladu,
že tato uspořádání nebo agentury a jejich činnost jsou v souladu s cíli a
zásadami OSN. Politika OSN týkající se vojenských zásahů regionálních
ujednání v článku 53 OSN však uvádí, že Rada bezpečnosti může v
případě potřeby "využít taková regionální ujednání nebo agentury k
donucovací akci v rámci své pravomoci. Žádná donucovací akce však nesmí
být provedena v rámci regionálních ujednání nebo regionálními agenturami
bez zmocnění Rady bezpečnosti".
Protože akce NATO v Kosovu byly podniknuty po konzultaci se všemi členy,
byly schváleny hlasováním NATO a podniklo je několik členů NATO, NATO
tvrdí, že jeho akce byly v souladu s jeho chartou. Článek 4.
Charta OSN je právně závazná pro všechny členské státy OSN, včetně
všech členů NATO, protože ji každý z nich podepsal. Článek 2 Charty OSN
zakazuje členským státům OSN použití síly k řešení sporů, avšak se
specifickou výjimkou z tohoto obecného zákazu:
1. Výjimka je stanovena v kapitole VII - Rada bezpečnosti OSN má pravomoc
povolit použití síly, aby splnila svou povinnost udržovat mezinárodní mír
a bezpečnost. Konkrétně článek 42 uvádí, že pokud by Rada bezpečnosti
usoudila, že opatření stanovená v článku 41 by byla nedostatečná nebo se
ukázala jako nedostatečná, může přijmout taková opatření leteckými,
námořními nebo pozemními silami, která mohou být nezbytná k udržení
nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Taková opatření mohou
zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckých, námořních nebo
pozemních sil členů Organizace spojených národů .