Diktát z Bruselu jako populistický bubák: „Že se tam něco peče v utajení, je nesmysl.“
To, že se něco v Bruselu peče v utajení, je holý nesmysl. Brusel nám diktuje předpisy asi do té míry jako Praha diktuje třeba Kroměříži nebo Hlučínu. A na jižní Moravě budou mít asi jiný názor na zdanění vína, než na jihu Čech. Takže něco se v Bruselu peče asi jen v tom smyslu, že někdo má v hlavě na počátku nějakou myšlenku, ale ve chvíli, kdy se začne nějak zhmotňovat, začíná proces, který je veřejný a transparentní. O diktátu z Bruselu se často mluví proto, že říkat lidem, že nám někdo ubližuje, je dobré téma pro národní politickou debatu. V Bruselu se stejně bránit nebudou: jednak nám nerozumí a ani tím nepotřebují trávit čas. Obvykle to také plyne i z neznalosti procesů a postupů, stejně jako z nutnosti přečíst si řadu těch návrhů a záměrů v angličtině. Bývá to spousta relativně složitých technických témat, kterým je potřeba rozumět, ale bohužel politické strany v Česku nemají odborné aparáty, které by se tomu věnovaly.

