Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Já se vdala až v r.66 , takže do té doby mě to nakupování nezajímalo .

Já se vdala v roce 72 ))

To už se mi narodil druhý syn. Zrovna v pondělí má narozky.

Mě 2 roky poté))
Sakra...kde jsme vzaly tak ,,staré,, děcka ?

Tobě se narodilo staré děcko...???

No...i když jim je už 50, stále to jsou moje děcka.

Ty už si tak stará v roce 1966 jsem ještě chodila do školy

Co naděláš. Nestěžuju si.

Ono by to ani nepomohlo,jediná spravedlnost na světě,přibývá nám to všem stejně..

Člověk může být spokojený , když jej zrovna nic nebolí a do přírody se stále dostane po svých . Když mu v práci někdo hádá podstatně méně , je to příjemná nadstavba.
Jen ten pes mi pořád chybí , ani po roce to nepřestalo ..

Tak proč si ho proboha nepořídíš?

Ono je něco jiného si pořizovat pejska v 50, a něco jiného po 70 nebo v 80ti letech. Je to o zodpovědnosti. Pes se dožívá průměrně 15 let.

A on jako musí umřít s ní, nebo co? :-)))
Potua se tu prsí ještě čilostí, tak i kdyby si vzala staršího, ne na 15 let .-)))))

Jenže to není ono, nemít psa od štěněte. Jsem mladší než Potua a taky jak ten náš odejde, už žádnýho nechceme. No chceme, ale je to zodpovědnost. Nemůžu udělat psovi to, že zůstane sám a kdoví kde a jak skončí. Třeba to nepůjde vydržet a jak píšeš - pořídíme staršího z útulku. Odhadni ale všechno tak, aby to klaplo na chlup, což by bylo ideální

to byla reakce na ty jejich nářky :-))))))))))))))))
to s epřeci může stát i mladici, že ji přejede ruskej tank a štěně zůstane samo.
proto jsme napsal, že potua má děti aněkdo by se o něj postaral, i kdyby jen tak, že ho odvede do útulku.

hele, já mám nedobrovolně velde sebe psi celý dospělý život, německé ovčky a čivavy. a nad těmahle blbsotma vůbec nikdo znás nepřemýšlí, co by se stalo, kdybych natáh brka - prostě si ho vezmou děti, které taky zná.

jo, miožná jsem enkalkuloval, že některé z místních stařen by možná nikdo nehledal půl roku, než by si někdo všiml, že důchod zůstává na poště .-)))))))))))))­)))))))))))

prostě tohle neberu, život je život a ani zodpovědnost se nesmí přehánět, to snad abyste s tím psem ani nechodili ven, co kdyby .-))))

To by s tím moji synové museli být srozumění a kdykoliv schopní převzít štafetu , což z praktických důvodů nelze. On člověk nemusí hned umírat , ale třeba "jen" nebýt pár dní doma. Navíc je tu devítiletý kocour a nemohu vědět, jak by se sžili.
A s těmi debilními poznámkami o "prsení" jdi do háje ..

dneska je tolik psích penzionů, že spíš hledáš jen důvody, nikoli řešení :-)))))))))))
o jakém prsení je řeč už si nepamatuji :-))

Protože je zodpovědná. Pes není hračka na měsíc nebo tok. Je to závazek na 10- 15 let . A při jejím věku by bylo nezodpovědné si psa pořídit.
Nám taky umřel v dubnu pejsek, a dalšího si už nepořídím...i když je mi smutno.

hmmm :-)))))))))))))­)))))))
Potuo, tak teda nic moc, vědma tě už odepsala .-:-)))))))))))))­)))))))))))))))))

ale ty přeci máš děti, které by se o něj postarali, kopretinka holt ne, její děti jou rády, že jsou od mámy pryč :-)))))))))))

Zase píšeš pičoviny... -))))))))

O tobě jsem zatím nepsal .-))))

Taky jsem si pořídila pejska..kdo je zvyklý těžko se žije bez psího přítele..proto mu dávám hodiny češtiny kdyby jednou skončil v Brně...

Život bez psa by byl život pod psa.

Přesně tak. Je to o zodpovědnosti vůči tomu psovi. Člověk se nějak s určitými věcmi srovná, i když bude nějakou dobu trpět. Má rozum a chápe, i když to bolí, že to či ono tak být musí a nejde to jinak. Zvíře ale nemá rozum. Má jen city a to ještě k tomu často hlubší jak většina lidí.

Fakt je, že ani rok po jeho odchodu do věčných lovišť , mě to stejskání nepřešlo. Třetího psa, zvlášť ohaře , už si ale pořídit nemohu . Ten způsob života mi ale hrozně chybí.

Pokud mohu být lehce osobní...jsi ve věku asi mé mámy, ta přišla o pejska před rokem a půl. Taky dlouho že už dalšího nechce, ale párkrát jsem ji vzal po psích útulcích až se tam jednou potkala s jedním.... Sice nebyl stejný jako ten předchozí, ale... dnes už by ho nedala. Je mu 8 let. Zkus to 😀

Mam jich kolem sebe cca 25 v pracovni dny, tak si psu uziju poradne...

Potom jistě chápeš , jak to je ...

Nejak si uz nedovedu predstavit, delat neco jineho. Je to narocna prace, alle me to por4ad jeste bavi...

V určitém věku už začne být život víc o ztrátách, než nálezech. Tristní je kupříkladu zjištění, že jsem tu zůstala nejstarší z celé , dříve tak rozvětvené rodiny . Nikdo z nich neznal moji babičku , nemůžu sdílet dávné vzpomínky...No, tyhle nanicovaté úvahy jsem se psem nikdy neměla..🤫

No ale něco bylo na "lístky" ještě v 1. půli 60 let.

Kabaty v satne kina....