Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury

Pravděpodobně je to věkem i druhem práce. Jako zaměstnanec jsem po padesátce zažila vcelku napínavou éru "restrukturalizace a optimalizace" a můj muž zase éru "druhotné platební neschopnosti" , kdy mu vykutálení podnikavci neplatili za odvedenou práci a často jsme byli závislí jenom na mém platu a kvapem mizejících úsporách.

Njn.....ono je to také hrochu o štěstí a předvídavosti­.....já mám raději jako zákazníka babičku, která chce vsadit motyku do násady a v zubech drží desetikorunu, než "vyšlajfkovaného" frajera s diplomatickým kufrem, který nabízí spolupráci za miliony. Já prostě nemusím být bohatý za rok. Mně na to stačí roku půl.

Máš mylnou představu o firmě a charakteru mého manžela. Naštěstí se právní prostředí zlepšilo a před smrtí stačil být ve své firmě spokojený, snad dokonce i šťastný a bohatství spočívalo pouze v tom.

Nemám představu jen jsem napsal, jak to vnímám já.

Jenomže v souvislosti s tím, co jsem ti psala o nás. No dobrá, budu to brát tak, že šlo výhradně o obecnou poznámku a nebudu vztahovačná.

To bude asi nejleší. I když si tady vedení a jejich sekundanti myslí, že se tady chodím jen hádat. Není tomu tak.