Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

... krásně předvádíš scénu Cesta do hlubin komunistické - tvojí - duše ..

To máš tak:
Babička z taťkovy strany byla velice pobožná. Měla spoustu Biblí, většinu psaných švabachem. Čítala si v nich denně. Věřila, že po smrti se dočkáme Království nebeského.
Já jsem neznaboh. Jako prvňáčkům nám ředitel v první školní den vyprávěl, jak se v dospělosti dočkáme komunismu, kdy budeme všichni žít v blahobytu. atomová energie ve velikosti krabičky od sirek nám doma zadarmo nahradí veškerou elektriku, teplo, bude pohánět stroje, motorky, auta, vlaky, autobusy. Prostě bude ráj na Zemi. No, a protože mi ráj na Zemi připadal přitažlivější než nějaké pofidérní Království nebeské, až opustíme toto slzavé údolí, nadchla jsem se pro komunismus. Pravda, jako vnučka své pobožné babičky jsem chodila do náboženství, dokonce jsem i biřmovaná, ale doufala jsem v ten ráj na Zemi.
Naděje umírá naposledy. Nedočkám se já, dočkají se snad moje děti, vnoučata, pravnoučata. Buď komunismu, nebo holt toho Království nebeského, až sem někdo ty atomovky hodí.