Náš život se občas otřásá nepohodou. Potom ztratíme vlákno míru,
snadno urazíme své blízké a v srdci máme obrovskou díru.
A tahle zuřivost vůči ,,někomu,, -jak jednoduché je být hrubý.
Slova jak vrabci- nechytíte je...a marné je pak skřípat zuby.
Čas přece léčí...píšeme suše, na to zlé a špatné nám pomáhá
zapomenout?
Stojí to za to?
ale....abychom si navzájem nemrzeli duše. !



Nechej si tady svoje patolízaly , kterým
prostíráš cestičku a mi
Ty totiž nepochopíš ani
zbla 



