Milý deníčku, musím se ti přiznat...z mladické nerozvážnosti jsem se
stala správkyní na jedné internetové diskuzi. Byla jsem nadšená, že
poznám nové lidi, dozvím se něco nového a taky...že se pobavím. Dlouhá
chvíle mě nebaví...jsem člověk společenský.Ani ve zlém snu jsem si
nedovedla představit, co mě čeká.
Ale protože nejsem ten typ člověka, který stahuje kalhoty, když brod je
ještě daleko...řekla jsem...uvidíme. ))
Kafe na probuzení, prášek na uklidnění a čokoláda po ruce to jistí.
Oťukat ...kdo je kdo...zjistit jeho slabiny a silné stránky...nastavit
hranici ...co ještě ano a co už ne. A nasadit brnění proti hlupákům a
sprosťákům.
Vyhnout se osobním střetům...a občas spolknout hrdost.
Pomalu si udělat o všech obrázek a podle toho se zařídit. Docela to
šlo...než se ukázaly skryté ,,vady,, ...Trpaslíci škodíci.)))
Po jejich odchytu a odeslání do jejich vlastní ,,pohádky,, se to pomalu
zlepšuje. Taky mě dost překvapili jistí lidé. Pomohli ,i když jsem to od
nich nečekala.
To mě přesvědčilo ,že stojí za to pokračovat. Lidi klamou tělem, a je
důležité ...pochopit.....
Milý deníčku....už vím, že oni ví, že já vím. Bude to v pohodě.
Tak zase příště...


no že jo )))) 

Hezkou neděli
nejen tobě ale všem z místní smečky. 



