Budu si muset aspoň na několik hodin denně zaplatit nějakou paní. Nevím jak je to třeba u Charity... Zatím je to předčasné ale ta doba bohužel jednou přijde.
Budu si muset aspoň na několik hodin denně zaplatit nějakou paní. Nevím jak je to třeba u Charity... Zatím je to předčasné ale ta doba bohužel jednou přijde.
Já jsem 98 leté tchyni přispívala na skvělý soukromý pečovatelák , kde se jí opravdu hodně líbilo .Měla tam svůj malý byteček , ale kdykoliv mohla zazvonit na sestry , pravidelně chodil i lékař.. Byla tam krásná zahrada, terasa , knihovna a samozřejmě jídelna . Často jsme tam i s jejími vnoučaty jezdili .
Tak to je samozřejmě skvělé řešení. Jenže já bych neměla to srdce
dát je z domu... Správcová by řekla Matka Tereza. 
Tchyně tam sama chtěla , protože jí sousedky řekly, jak je to tam skvělé. 🙂 Do svých 96 bydlela ve svém bytě , ale když si při vaření zlomila nohu a nemohla se dovolat pomoci , už se po vyléčení bála vrátit. Tak byt pronajala a spolu s tou mojí dotací si mohla to pěkné zařízení dovolit.(Důchod měla na vlastní potřebu). Rok jí zbýval do stovky , když ve spánku zemřela. Přežila manžela i své tři děti a zůstala jí jen jedna nepříliš oblíbená snacha (moje maličkost) , ke které pak náramně přilnula.🙂
Vždyť jo)) ale nic neříkám, nám maminka zemřela v 75 letech
-náhle...na srdce. Do té doby byla v pořádku a soběstačná.
A tatínek zemřel u nás doma v nedožitých 91 letech. Nikdy jim nepřestanu
být vděčná, za to jak nás vychovali a jak nám pomohli. 
Jde to, pečovatelka dojde 3krát denně- a třeba doveze oběd, zkontroluje tlak, píchne injekci a podobně.
Tak to bych zvládla. Spíš asi pomocí s koupáním... Ale nechci to přivolávat.
Nejlepší je sehnat si někoho z okolí. Na občasnou pomoc. My měli
štěstí, že už byly naše děti velké, tak když já byla v práci, dcera
studovala a v klidu doma pomohla. stejně tak i kluci...
A pořád na dědu vzpomínají- v dobrém...