V jedné zapadlé moravské vesničce žil bezmála stodvacetiletý stařeček. I doslechli se to samozřejmě novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá.
„Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík. „Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”)))) *23266*

skoro jako dnes *2*