Čecháčkovské rovnostářství a závist jsou dědictví po komunistech. Soudružka Konečná je opět vnucuje
Může se zdát, že některé povahové rysy jsou součástí DNA jednotlivých národů. Nevím, které jsou typické v tomto smyslu pro nás, Čechy, ale jsem si jist, že rovnostářství a závist k nim nepatří. Ty si neseme z doby komunistické totality.
Po pravdě řečeno, vůbec
nevím, proč by se měl mít stejně jako já, který stojím profesně léta
na vlastních nohou, se všemi plusy, ale i riziky, někdo, kdo je pouhým
zaměstnancem v nekvalifikovaném oboru. Já se celý život ve svém oboru
aktivně a rád vzdělávám, snažím se svoji práci co nejvíce zdokonalovat,
a pracuji tehdy, kdy je to potřeba, bez ohledu na to, zda je středa nebo
sobota, nebo jsou tři hodiny odpoledne či ráno. Statisíce jiných lidí
jedou podle zažitého rámce pevné pracovní doby, kterou si odkroutí a
padla, za celý život se nad svou prací nezamyslí, jen otrocky vykonávají
jednou naučené dovednosti a čekají na to, co jim šéf řekne, že mají
dělat. Proč bychom měli brát přibližně nebo úplně stejně? 
... Všechny tyhle řeči komunistů
jsou pro českou společnost, která se stále nezbavila dědictví
rovnostářského čecháčkovství z totalitní éry, nesmírně nebezpečné.
Přilévají totiž oleje do ohně. Naštěstí se zdá, že to, co může
vypadat jako reálná hrozba, ve skutečnosti (zatím!) není tak hrozné. 
