Varování
V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
Upozorňujeme, že je nutné ověřovat fakta z více nezávislých zdrojů.
ale Havlův otec pokus cím, spolupracoval s Němci....
A navíc, Barandovský majetek by si stát vzal, tak, jako tak.. Ale dal by mu finananční náhradu... Neboť bylo rozhodnuto, že film bude státní...... A bude vyvlastněno., a odkoupeno.... Ovšem, pokud někdo kolaboroval, byl majetek zabaven bez finanční náhrady
Restituce stát všem vracel po 25.unoru 1948 , když něco bylo zabaveno. Takže restituční nárok nebyl, pokud majetek byl zabaven dříve....
To tvrdí zlé jazyky o jeho strýci, filmovém magnátovi (homosexuálovi)
Milošovi Havlovi, jehož zásluhou vznikly ve třicátých letech na
Barrandově špičkové filmové ateliéry, které patřily k největším a
nejvýznamnějším v Evropě. Jenomže on to za Protektorátu akorát šikovně
markýroval a ve skutečnosti držel ochrannou ruku nad svou rodinou,
zaměstnanci i herci. Řadu z nich zachránil před totálním nasazením,
finančně podporoval básníka V. Nezvala, který měl tehdy zákaz publikovat.
Když Nezvala zatklo gestapo, dosáhl po několika týdnech jeho propuštění.
Po 2.sv.válce mu mnozí lidé děkovali, zastával se jej např. i Jan Werich,
který se s ním sešel i po válce, kdy už Miloš H. žil v emigraci.
Viz. kniha Krystyny Wanatowiczové : Miloš Havel , Český filmový
magnát.
Kniha mj. dokládá ,že známá restaurace Barrandovské terasy a palác
Lucerna změnily majitele až v březnu 1948, čili jejich restituce rodinou
Havlů po roce 1989 byly zákonné.
Faktem též je, že státní zastupitelství v r.1947 zastavilo obžalobu proti
Miloši Havlovi kvůli kolaboraci s nacisty.
pokud vím, rozsudek proběhl v jeho neprospěch....
A tedy, na restituce nárok nebyl....
Ta kniha obsahuje kopie rozsudků? nebo jen něco tvrdí?
Cituji :
V prosinci 1947 bylo řízení pro nedostatek důkazů zastaveno. Miloš Havel
přišel o Lucernafilm, který existoval od roku 1912 do roku 1949. V červenci
1949 byl zadržen při pokusu o útěk do Rakouska v sovětské zóně
rakouskými četníky a v Československu odsouzen k dvěma letům vězení. Byl
dokonce získán jako spolupracovník StB - úkoly však údajně řádně
neplnil . V roce 1952 se mu podařilo uprchnout do Mnichova, kde založil
restauraci. V šedesátých letech se hojně stýkal s Čechy, kteří vyjeli na
Západ. Pražského jara se nedočkal. Zemřel v únoru 1968 jako majitel
obchodu s květinami.
