V roce 1962 vydala bioložka a spisovatelka Rachel Carsonová v USA knihu
Silent Spring („Mlčící jaro“). V ní uvedla, že přítomnost DDT v
živočišných tkáních a potravních řetězcích byla zjištěna i v
lokalitách daleko vzdálených od míst jeho nasazení a že se hromadí v
tkáních živočichů (bioakumulace). Patrně nejprokazatelnější negativní
vliv DDT na životní prostředí byl zaznamenán u dravých ptáků,[zdroj?]
kteří tvoří vrchol potravní pyramidy. Hlodavci, kterými se tito dravci
převážně živí, hromadí ve svých orgánech DDT z chemicky ošetřených
rostlin. V orgánech predátora se pak koncentrace DDT opět několikanásobně
zvýší. Výsledkem je nízká plodnost, zeslabení skořápky (což vede k
puknutí vejce ještě před vylíhnutím), degenerovaná mláďata a postupné
vymírání druhu.[3]
První stát na světě, který DDT zakázal, bylo socialistické Maďarsko
Výsledkem masového ohlasu knihy byl vznik občanského ekologického hnutí,
přijetí první politiky USA v oblasti regulace pesticidů, vznik speciální
federální Agentury pro ochranu životního prostředí.
Poprvé bylo používání DDT pro zemědělské účely zakázáno v roce
1968 v Maďarsku,[4] a k roku 1970 ve Švédsku a Norsku.[5] V USA v roce 1972,
v Československu v roce 1974, v Británii až v roce 1984. Úplný zákaz
následoval v řadě zemí později.
https://cs.wikipedia.org/wiki/DDT