Kam až jsou schopni zajít zrádci národa?
Svět se zbláznil a jistoty jsou hromadně bořeny napříč Evropou i celým světem. Prezident největší mocnosti světa veřejně osočí napadený stát z toho že zavinil válku, přitom mnohem menší země rozhodně neměla v úmyslu napadnout mnohem většího souseda, s mnohem silnější armádou a více než trojnásobným počtem obyvatel. Aniž by se přesvědčil o skutečnostech, přejímá rétoriku agresora a jde mu vyloženě na ruku. Zvenku to vypadá, že se s kamarádem dohodne na zrazení napadené země, nebo že dokonce má z Ruska strach a tak leze Putinovi takříkajíc do zadní části těla....
A protože se žádný z ruských
představitelů včetně Putina netají tím, že chtějí svůj vliv na
bývalé státy pod správou Moskvy zase zpět, a to i za cenu použití síly,
je každý podporovatel Ruska kolaborantem a vlastizrádcem. Je velmi smutné,
jak široké spektrum lidí to nejen nechápe, ale ještě podporuje. Prakticky
to znamená vítání ruských tanků v ulicích a „líbání“ ruských
„poradců“ v naší vládě. 
Zkuste se nad tím zamyslet a podívejte se okolo sebe, kdo bojuje za naši státnost a kdo za cizí mocnost. Rozhodně to nejsou strany, které se nejraději ohánějí patriotismem. Všimněte si, že někteří politici se dokonce přidávají na stranu Ruska a začínají vznášet své vlastní požadavky na územní ústupky Ukrajiny, například ohledně Zakarpatské Rusi. To považuji za totální faul přes čáru vší morální slušnosti.
Navíc zástupci těchto populistických polických
stran chrochtající blahem nad podrazem Ukrajiny (o nás bez nás) nemají
dostatek soudnosti aby se postavili za národní zájmy a naší vládu když je
třeba a veřejně jim „okopávají kotníky“. To prohlubuje politický
rozkol, nevraživost a nenávist mezi lidmi a zároveň to nahrává našemu
nepříteli. O to mu od začátku vlastně šlo a rozeštvávání se mu opravdu
daří. 



Já chrochtám nad
podrazem Ukrajiny ?
