Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Už jsem to tu několikrát sice psala, ale co bych pro tebe neudělala. On se tu tehdy měnil režim, a ten už nechtěl, aby se lidé dělili na bohaté a chudé a aby všichni měli přibližně stejné podmínky. Proto stát převzal veškerou kontrolu a lidem zaručil jistoty, které do té doby neměli. A stát nejenom bral, ale i dával. Jelikož práce byla v té době povinná a mzdy zpracovávala mzdová oddělení, tak každý odváděl do systému tolik peněz, kolik měl a nešlo to tak lehce ošidit. Byl tu pořádek a řád.

No, Marti děkuju ....

=====

Řada rodin přišla ze dne na den o všechno. V roce 1948 komunisté naplno rozpoutali znárodňování

Únorový převrat v roce 1948 odstartoval druhou vlnu masivního znárodňování, které postupně na desítky let kompletně zlikvidovalo soukromý sektor v Československu. Už v dubnu 1948 začalo znárodňování všech podniků, které měly nad padesát zaměstnanců. Represe a nátlak státu ale postupně zasáhly i malé řemeslníky a živnostníky a vše nakonec dovršila násilná kolektivizace venkova.

Československo se po roce 1948 stalo na dlouhá léta zemí, kde se vládnoucí komunistické straně podařilo zlikvidovat veškeré soukromé podnikání. Zatímco v Polsku nebo v Maďarsku existovali alespoň drobní živnostníci, v Československu bylo vše v rukou státu – a to přesto, že všechny zmíněné země patřily do tzv. socialistického tábora.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/rada-rodin-prisla-ze-dne-na-den-o-vsechno-v-roce-1948-komuniste-naplno-rozpoutali-znarodnovani-79788

Státu propadly tisíce podniků
Komunistický režim si likvidací soukromého sektoru postupně upevňoval moc. Už 28. dubna 1948 začalo Ústavodárné národní shromáždění přijímat jeden znárodňovací zákon za druhým. Takto byly zestátněny průmyslové a potravinářské závody nad padesát zaměstnanců, ojediněle i s méně zaměstnanci, stavební, dopravní i polygrafické podniky, velkoobchod a zahraniční obchod, cestovní kanceláře a léčebné ústavy. Celkem propadlo státu více než pět tisíc podniků.

Komunisté s podnikateli rozhodně nezacházeli v rukavičkách. Nazývali je třídními nepřáteli, cizím tělesem v národním hospodářství a častovali je slovy parazité a šmelináři. Nemilosrdně probíhalo i zabavování jejich majetku.

.... Zinscenované procesy pak režimu umožnily největší odpůrce kolektivizace uvěznit, poslat do táborů nucených prací nebo dokonce pod záminkou spáchání nejtěžších zločinů odsoudit k smrti; dobová propaganda pak k americkým imperialistům, intelektuálům, nonkonformní mládeži (páskům) a kléru přidala i statkáře a oštítkovala je hanlivou nálepkou „kulak“....