Prosím tuhle tapetu smazat, až si to Marta přečte
========
Aby mi různí zastydlí komunisté nepředhazovali, že „dneska
vytrhávám věci z kontextu doby“, či že se vyžívám v „demagogických
výlevech a totálních lžích“, dal jsem si před časem tu práci a srovnal
komunistickou praxi s komunistickým právem, platným právě v té době. (A
pracně přepsal z printů, zatímco dnes si lze rovnou otevřít linky a
okopčit.) Takže po devíti letech mohu než opakovat: Komunisté porušovali
své vlastní právo, svou vlastní ústavu i československým právem
přijaté mezinárodní závazky!
Posledně jsem žaloval zločiny komunismu v obecném duchu a už nevybylo
místo na jejich konkretizaci. Kterých zločinů se tedy komunistický režim
dopustil? Zejména:
Zločinů proti lidskosti při mučení všech zatčených i odsouzených
osob.
Zločinů proti lidskosti, které byly páchány na nezletilých dětech.
Porušování "Ústavy 9. května" z roku 1948 (tisk 1227). Byly porušeny
zejména základní články
čl.III, odst.(2): "Stát zaručuje všem svým občanům, mužům i ženám,
svobodu osobnosti a jejího projevu a pečuje o to, aby se všem dostalo
stejných možností a stejných příležitostí."
čl.III, odst. (3): "Všichni občané mají právo na vzdělání, právo na
práci, na spravedlivou odměnu za vykonanou práci a na odpočinek po
práci."
čl.XI, odst. (1): "Moc soudcovskou vykonávají nezávislé soudy."
čl.XII, odst. (1). pasáž: "Hospodářská soustava Československé republiky
je založena ... na vlastnictví půdy, podle zásady "půda patří tomu, kdo
na ní pracuje";
"na ochraně drobného a středního podnikání a na nedotknutelnosti osobního
majetku."
Byla porušena i podrobná ustanovení této ústavy, zejména:
Rovnost (§1), svoboda osobní (§§2,3), svoboda domovní (§§4,5), tajemství
listovní a tajemství dopravovaných zpráv (§6), svoboda pobytu (§7),
svoboda majetková (§§ 8,9).
Prvních 9 paragrafů občanských práv, které komunistická ústava
zaručovala, tedy její tvůrci nerespektovali v plném znění.
Byla porušována i další občanská práva, zaručená ústavou, a to
jmenovitě:
Ochrana rodiny a mládeže v §11, odst.(2): "Původ dítěte nesmí být jeho
právům na újmu."
Právo na vzdělání v § 12, odst.(1): "Všichni občané mají právo na
vzdělání. odst.(2): Stát pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání
a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem k potřebám celku."
Svoboda svědomí a vyznání (§§15,16,17). Zde upozorňuji zejména na §17,
kde v odst.(1) se zaručuje "volnost provádět úkony spojené s jakýmkoli
náboženským vyznáním nebo bezvyznáním." Odst.(2) zaručuje, že "nikdo
nesmí být přímo ani nepřímo nucen k účasti na takovém úkonu". (Takové
"úkony bezvyznání", jako byly účasti na oslavných průvodech a svobodných
volbách každý ze starších občanů pamatuje spousty - tyto "úkony" byly
součástí všedního dne a byli jsme k nim nuceni.)
Svoboda projevu a ochrana kulturních statků (§§18,19,20,21,22).
Právo petiční (§23).
§§ 15-23 byly porušovány opět masivně v plném svém znění. §§24-34
(Svoboda shromažďovací a spolčovací, práva sociální, základní
povinnosti občana k státu a ke společnosti) byly šity na míru komunistické
moci a režim je tudíž neporušoval.
K dalšímu závažnému porušení ústavy patřilo v Obecných
ustanoveních (§§35-38) až porušování §37, kde se praví v odst.(1):
"Projevy a činnost směřující k tomu, aby byla ohrožena samostatnost,
celistvost a jednota státu, ústava, republikánská státní forma a lidově
demokratické zřízení, jsou trestné." Přitom veškerá činnost vedoucích
představitelů směřovala ke zničení státní samostatnosti a zajišťovala
dokonalou poddanost Sovětskému svazu. Zároveň komunistický režim
porušoval svou vlastní ústavu, jak bylo předvedeno. Jsou tedy
představitelé komunistické moci, kteří takto postupovali, trestně
postižitelní.
Ještě dva články ústavy byly porušeny nepředstavitelným
způsobem:
§158, odst.(1): "Soukromé vlastnictví drobných a středních podniků do 50
zaměstnanců je zaručeno."
odst.(2): "Osobní majetek občanů je nedotknutelný. Toto ustanovení se
týká zejména předmětů domácí a osobní spotřeby, rodinných domků a
úspor nabytých prací, jakož i dědického práva na ně."
§159, odst. (2): "Soukromé vlastnictví je u zemědělců, kteří na ní
sami pracují, do výměry 50 hektarů zaručeno.
V ustanovení závěrečných a přechodných ústavy se prohlašuje (§172,
odst.(2)): "Zákony vydané po dni uvedeném v §170 (9.5.1948) jsou, pokud
odporují této ústavě nebo ústavním zákonům, neplatné." [Dnešní
Šamanův povzdech: Proč jsme tedy přejali jejich platnost?] Porušení
ústavy státu nemůže být napraveno pouze restitucemi, ale až potrestáním
jednotlivých porušení ústavy!
"Ústava 9. května" byla porušována celou dobu své platnosti až do
vyhlášení socialistické ústavy 11.7. 1960. Nová ústava zakotvila
"vedoucí úlohu strany", čímž všechny následující zločiny komunistů
mohou být kryty.
V období "normalizace" se komunistický režim a jeho zástupci zato
dopustili zločinů podle mezinárodních smluv, které jsou od jejich
schválení součástí našeho právního řádu:
A. "Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních
právech," který platil na území ČSSR od 23. 3. 1976. Byla porušována
zejména práva Části III, např.:
Článek 6,1.: "Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci,
které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí
svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné
kroky k ochraně tohoto práva." Desetitisícům lidí bylo v sedmdesátých
letech toto právo upřeno.
Článek 7: "Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo každého
člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují
zejména: ...c) stejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání
povýšení na odpovídající vyšší stupeň, přičemž nebudou
uplatňována jiná kritéria než délka zaměstnání a schopnosti." Přitom
se nikdo nemohl stát vedoucím pracovníkem, pokud nevstoupil do KSČ a nevzal
na sebe břímě stranické poslušnosti.
Článek 8,1.: "Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit: a) právo
každého na zakládání odborových organizací a právo přistupovat do
odborových organizací podle vlastního výběru..."
Článek 13,3.: "Státy, smluvní strany paktu, se zavazují respektovat svobodu
rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy, než
ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové
minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a
zajišťovat náboženskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich
vlastním přesvědčením." Zatímco komunisté "poručili dětem modlit se,
jak si přálo Veličenstvo kat".
B. "Mezinárodní pakt o občanských a politických právech," který na
území ČSSR vstoupil v platnost společně s předcházejícím dokumentem
rovněž dne 23.3. 1976. (Oba pakty vyšly společně jako Vyhláška ministra
zahraničních věcí 120/1976 Sb. ze dne 10. května 1976.) Došlo k porušení
práv v části III, např.:
Článku 12 (svoboda pohybu v zemi, svoboda opuštění vlastní země a
volného návratu do ní)
čl. 17 (ochrana soukromého života a korespondence)
čl. 18 (právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství)
čl. 19 (právo na svůj názor a svobodu projevu)
čl. 21 (právo na pokojné shromažďování)
čl. 22 (právo spolčovací)
Lidé, kteří za uplatnění těchto zákonných práv bojovali a kteří na
jejich nedodržování poukazovali, byli kriminalizováni a často strávili ve
vězení dlouhá léta. Opět se komunistický režim dopouštěl zločinů
proti platnému právu. A podílela se na něm policie, žalobci i soudci!
Deset let po revoluci v roce 1989 uplývá a zločiny komunismu nejenže
nejsou dosud potrestány, ale ani pojmenovány. Z různých důvodů nenašla
naše společnost sílu k sebereflexi a naše vyšetřovací a soudní orgány
sílu k zákonnému zakročení. Proto apeluji na naše zákonodárce:
PROHLAŠTE ZLOČINY PÁCHANÉ VE JMÉNU KOMUNISTICKÉHO REŽIMU ZA
NEPROMLČITELNÉ! Datum 17.11. 1999 se blíží.
V tomto bychom měli napodobit své západní sousedy: Když volení
zástupci německého lidu zjistili, že doba 20 let byla příliš krátká k
vypořádáním s hříchy minulosti, prohlásili za nepromlčitelné "zločiny
nacismu". Přitom celých dvacet let v Německu probíhal proces denacifikace.
Němcům na to nestačilo dvacet let, nám na debolševizaci české
společnosti nestačí let deset [dvacet]. Škoda, že u nás nevznikl
"morální Norimberský tribunál nad zločiny komunismu".
Nikdo nesmí být potrestán za čin, který nebyl trestný podle zákona v
době, kdy byl spáchán. Proto jsem také vyjmenovával jen porušování
zákonů platných v té které době. Je tu ale jeden zákon, který v našem
právním řádu platí od 11. 11. 1970, ve Sbírce zákonů vyšel až ve vyhl.
č. 53/1974: "Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti." Tvrdím, že komunistický režim páchal zejména v
padesátých letech zločiny proti lidskosti, jak byly definovány ve Statutu
Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945.
Podle článku I. této Úmluvy se na vyjmenované zločiny nevztahuje
promlčení bez ohledu na dobu jejich spáchání.
V tomto případě se ustanovení o nepromlčitelnosti vztahuje i na
"představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímí
pachatelé nebo účastníci podílejí na spáchání kteréhokoli z těchto
zločinů nebo přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se k jejich
spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na
představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují."
Podle článku I.b) této "Úmluvy" se nebude promlčení vztahovat
jmenovitě ani na "nelidské činy, které jsou důsledkem politiky
apartheidu".
Komunistický režim hlásal a prováděl politický apartheid. Žádám, aby
jeho zločiny byly prohlášeny za nepromlčitelné!
Psáno v Praze dne 28. února 1999
Poprvé vyšlo v Neviditelném psu dne 1. března 1999. Od té doby byly
nejhorší komunistické zločiny skutečně prohlášeny za
„nepromlčitelné“. Ale ono je to s nimi jako s kachlíčky: To, že jsou
„omyvatelné“ neznamená, že jsou také „omývané“. Co s tím dnes?
Myslím, že nastal čas oprášit myšlenku na ustanovení „Morálního
norimberského tribunálu nad zločiny (československého) komunismu“. Ale o
tom až příště.
====
Marti nemáš zač . Aspoň vidíš, že umím být kamarád
V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
....
1
1
