Ani smrt je nezastaví. Dezolátská scéna zneužívá smrt nešťastné maminky v politickém boji
KOMENTÁŘ / Johana Hovorková
Není větší bolesti, než když rodič musí pochovat své dítě.
Maminka Elišky, zastřelené vrahem z filozofické fakulty, tuto bolest
bohužel neunesla a spáchala sebevraždu skokem do Macochy. A protože právě
tato paní žádala od politiků odpovědi a svůj žal ventilovala i
prostřednictvím zloby na ně, její smrt nyní politicky slouží
naší proruské, protivládní scéně. A je vskutku nechutné,
že se tito lidé ani trochu nestydí.
Ne, vážně jim není nic svaté. Když maminka Elišky ještě žila,
používali ji jako klacek na ministra vnitra Víta Rakušana, prostě proto,
že se jim hodila, že byla ve svém neštěstí proti nim a jejich manipulacím
bezmocná.
Nyní je paní Lenka mrtvá. To ale nikomu, kdo rád vylézá z kanálu, kde
žije, ani trochu nevadí. A takový Jindřich Rajchl už veřejně pláče –
a podprahově samozřejmě zrůdný čin vyšinutého vraha hází na současnou
vládu, stejně jako sebevraždu Eliščiny maminky. Je to tak strašný
cynismus, že větší lze jen těžko vymyslet.
Ne, kreatury Rajchlova typu se nezastaví
před ničím. Ani smrt nešťastného rodiče pro ně není něco, před čím
se pietně mlčí, je to pro ně další artikl na prodej. Samozřejmě už se
přidali další jemu podobní – a není zdaleka konec. Nezbývá než doufat,
že se třeba někde jinde Eliščina maminka opět setkala se svou dcerou. A
že ti, kteří jsou schopni zneužít něčí smrt k vlastnímu politickému
prospěchu, nakonec narazí. Protože i když to tak vypadá, ono vážně není
možné dovolit si všechno. 







