A kdo je to vlastně kolaborant? Ondřej Dostál patří do učebnic jako modelový příklad
KOMENTÁŘ / Johanka Hovorková
Europoslanec za komunistickou stranu, která se přejmenovala na Stačilo!,
Ondřej Dostál jede do Moskvy. Do hlavního města státu, který ničí jiný
stát, okupuje ho, vraždí v něm civilisty. Do hlavního města státu, který
Českou republiku označuje za nepřátelskou zemi. Je dobře, že tam pan
Dostál jede, protože je vždycky pozitivní, když je jasno, kdo je kdo a kdo
kde stojí.
Asi každý nad tím někdy
přemýšlel. Kdo byli ti lidé, kteří v období třetí říše kolaborovali
s nacistickým Německem, aby následně po válce převlékli kabáty a
přidali se k vítězné straně, tedy ke zlodějům a vrahům z KSČ? Kdo byli
ti spoluobčané, kteří udávali Židy, poté sedláky a nakonec vítali
ruské tanky? V každém národě se takoví najdou a samozřejmě občas
získávají i nějaké ty funkce a teplá místečka, o což jim ostatně
poměrně hodně jde. A je dobře vědět, že my je tu máme i teď a
někteří třeba sedí v Evropském parlamentu. 
Ale Ondřej Dostál, Kateřina Konečná nebo ta existence Daniel Sterzik, co si říká Vidlák, to je něco jiného. Z podobných kruhů pocházelo vždy to nejtemnější, co lze v naší zemi najít. Logicky – protože to nejhorší a nejtemnější byli vždy komunisté, to jen někteří, kteří se k nim přidali, předtím upřednostňovali jinou vládnoucí moc, a tedy nacisty. Zahrát na nejspodnější strunu voličských nálad, podprahově rozdmýchávat nenávist, to všechno oni dobře umějí. A měli bychom vědět, že se to kdykoli může vrátit.




