O směřování
demokratických států dnes rozhoduje především hloupost
většiny 
... Vrcholem takového vývoje byla demokracie: princip, že každý má hlas a společenství se rozhoduje kolektivně. V základu ale tento model předpokládal, že většina lidí bude schopna základně racionálně uvažovat, rozpoznat pravdu od lži, a řídit se obecně sdílenou etikou.
Dnes je tento evoluční tah zlomen. Dnes společnost netáhnou vzhůru ti nejlepší – naopak, nechá se stahovat dolů těmi nejhlasitějšími a nejméně kompetentními. Těmi, kteří věří konspiracím, odmítají vědu, křičí nejvíc a rozumí nejméně. A místo toho, aby byli kultivováni, určují směr. Směr do tisíciletí překonaných pekel – jenže dnes vylepšených technologiemi, které výsledný kolaps jen zrychlí. V systému, který přestal chránit rozum před davem, se sama demokracie stává nástrojem sebezničení.
Co je ale horší: zatímco
totalitním režimům tato degenerace i vlastních obyvatel
vyhovuje, protože řízení společnosti se u nich nikdy neopíralo o
lidovou racionalitu ani pravdu, pro demokracie je tento trend
smrtící. Demokracie je založena na předpokladu, že většina bude
alespoň elementárně chápat realitu. Když se ale systém řízení začne
opírat o ty, kdo realitu nejen nechápou, ale aktivně popírají, celý model
se hroutí. Jeho narůstající nefunkčnost tuto degenerativní spirálu jen
dál posiluje – a tím i zrychluje náš pád. 
Dnešní systém umožňuje, aby o budoucnosti společnosti rozhodovali ti, kdo se nejméně orientují v realitě – protože právě tito lidé jsou nejsnáze manipulovatelní. Stačí dostatečně silná negativní emoce, jednoduché heslo, silný pocit ukřivdění – a jejich hlas má stejnou váhu jako hlas odborníka, který věnoval celý život porozumění problému. Lež se tak stává vítěznou normou – právě proto, že dav převálcuje jednotlivce.





