CITÁT: Kdo nezná pravdu,je jen blázen,ale kdo ji zná a nazývá ji lží, je zločinec. ( Bertolt Brecht)
hezký večer ....a to chce klid.

CITÁT: Kdo nezná pravdu,je jen blázen,ale kdo ji zná a nazývá ji lží, je zločinec. ( Bertolt Brecht)
hezký večer ....a to chce klid.

Hezký večer 
Zajímavé je, proč vaše parta stojí na straně těch
zločinců .... ale to by asi bylo na delší povídání, co
No schválně, koho asi? 
https://www.facebook.com/reel/1668867681110890
Tahle směsice páté kolony, populismu a organizovaného zločinu už normálního člověka prostě uráží. Nejde jen o to, komu slouží, ale o jejich naprostou nekompetenci a nevzdělanost. Kvůli korytům dělají ostudu v zahraničí a stát vedou do zdi. Ať už máme názory jakékoli, na vládnutí státu potřebujeme lidi, co své řemeslo zvládají, nekradou a nevedou hlupé kecy. Tahle sestava nesplňuje vůbec nic.
Mám zájem o to popovídání, ale ty se mu záměrně vyhýbáš. Ty s námi nediskutuješ, protože sem vždy hodíš nějaký cizí názor místo toho, abys napsal ten svůj. A pak se zmůžeš jen na hloupé kecy, jako je například tento.
Tady si s někým popovídat? Na solidní příspěvek nereaguje nikdo,
protože nemají čím. Nebo tě smáznou pro pokus o vyvolání hádky

Tohle si platime z daní: platíme si člověka, ketrý má zřejmě duševní poruchu a s ní řídí náš stát ....
https://www.facebook.com/reel/2402898253519434
Kritika médií je v pořádku. Média mají dělat chyby pod drobnohledem stejně jako politici. Jenže mezi kritikou a neustálým ponižováním novinářů je obrovský rozdíl. A právě to Andrej Babiš dlouhodobě překračuje.
Výroky typu „nejprolhanější médium“, „paní potřebuje psychiatra“, „přestaňte lhát“ nebo zesměšňování konkrétních novinářů možná některým lidem přijdou jako „tvrdý styl“. Ve skutečnosti ale podobné chování jen dál prohlubuje nenávist vůči médiím a posiluje atmosféru, kde jsou novináři vykreslováni jako nepřátelé.
To je nebezpečné hlavně proto, že svobodná média jsou jedním ze základních pilířů demokracie. Politik nemusí mít novináře rád. Nemusí souhlasit s jejich otázkami. Ale ve chvíli, kdy začne novináře systematicky urážet, zesměšňovat a vytvářet z nich terč pro své příznivce, posouvá veřejnou debatu směrem, který jsme už v historii mnohokrát viděli.
A paradoxní je, že právě politici často nejvíce křičí o svobodě
slova, zatímco sami útočí na každého, kdo jim pokládá nepříjemné
otázky.
Demokracie totiž nefunguje tak, že politik odpovídá jen těm médiím,
která ho chválí.