Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Kdysi jsme zažili i drámo na Balatonu , když naše přátele , velké nadšence windsurfingu , zastihla uprostřed jezera radikální změna počasí a než dorazili námi přivolaní záchranáři , bojovali o holý život. Naštěstí úspěšně . Osudové ovšem je, že se pár let poté účastnili plavby po Nilu , přičemž se jejich výletní loď převrátila a oba se utopili. (Jejich dcera tehdy naštěstí zůstala v Plzni.)

To měli tedy pech.

Potuo, už ses někdy ztratila v lese?))))
Já jo. Celkem na prd mi bylo ,že jsem měla mobil- nebyl tam signál A tak jsem šla a šla pořád dolů.....no, vyšla jsem asi 5 km, od chaty, kde jsme nechaly auto. Jely jsme jen já a dcera. Já vyšla u nějakého tábora, ale ani tam signál nebyl)) Děcka mi zavolaly vedoucí, a vyzvídala, odkud jsem vlastně přišla. No jasně že jsem nevěděla, jak se to tam jmenuje....jen jsem ji jakž takž popsala to místo a okolí. Paní vedoucí byla tak hodná, že mě naložila do auta a vezla mě po cestě .....až jsem poznala to místo kde máme auto. Tak jsem zjistila, že jsem prošla lesem asi 5-6 km. Dcera už stepovala u auta, v ruce mobil a celá rodina už věděla, že se jim ztratila matka))))) ( manžel už oslavoval )) A děcka mě řekli, že jsem horší, jak továrna na průšvihy

Miluju lesy ))))

Jednou sama na borůvkách nad Kláštercem , podruhé s manželem na Šumavě a to jsme na to přišli až po mnoha kilometrech , k autu do Prášil jsme přišli skoro za tmy , úplně hotoví .(Tehdy jsem si ale ověřila v praxi, že člověk vydrží víc, než pes.) 🙂