Družba hoří a Češi jsou v klidu. Tak to má být
Vladimir Putin se před více než třemi lety dobrovolně rozhodl vstoupit do války. Jedním z důvodů, proč si Rusové v první řadě mohli válku dovolit, byla závislost mnoha států Evropy na dodávkách fosilních paliv. Díky dekádám lobbingu a úsilí německé SPD zejména pod Gerhardem Schröderem se závislou stala i největší evropská ekonomika, tedy Německo.
Rusové umně škrtili dodávky plynu již před vypuknutím plnohodnotné agresivní války na území Ukrajiny a tím si jistili pozice. Evropu drželi jako rukojmí a sázeli na snadné dobytí Ukrajiny a apatii evropských států, stejně jako v roce 2014 při anexi Krymu a iniciaci vojenských akcí neoznačených ruských jednotek na Donbasu. Tentokrát se ale Putin přepočítal. Ukrajina měla padnout za tři dny a Evropa měla být postavena před hotovou věc, což se nestalo a bezmála 1 300 dnů probíhající válka začíná značně zatěžovat i ruský rozpočet a útoky Ukrajinců míří i na kritickou infrastrukturu Ruské federace, skrze kterou Vladimir Putin plní válečnou kasu penězi těch, kteří i za sledování neustávajícího krveprolití nadále Rusům ochotně platí a v případě Maďarska a Slovenska se dokonce lídři států také ochotně staví na ruskou stranu, ačkoliv dobře vědí, kdo agresivní válku na území Evropy rozpoutal.
Češi se přitom závislosti na dodávkách Putiova režimu zbavili a mohou si tak svobodně vybrat, zda agresivní stát podpoří a nebo nikoliv. I kdyby se Vladimir Putin na hlavu stavěl nebo Ukrajinci přerušili veškeré ropovody zásobující Rusy penězi, budeme mít nadále dostupná paliva i plyn a tím je zajištěná i bezpečnost České republiky. Tato nezávislost byla přitom vykoupena ohromnou politickou obětí a finančními náklady v minulých letech.


