"Agent, jakým byl Andrej Babiš, nikdy nebyl zaměstnancem bezpečnostních složek státu, ale byl zaměstnanec československé firmy, pro kterou plnil v rámci svého zaměstnaneckého poměru obchodní úkoly ve světě, například nakupoval nerostné suroviny, které tady nemáme. Státní bezpečnost (dále StB) tyto lidi měla na seznamu, a takzvaně „vytěžovala“ jejich zahraniční cesty. Všichni, a to doslova všichni pracovníci zahraničního obchodu museli sepisovat hlášení o cestách, ve kterých museli uvádět, kdy a s kým se setkali, co bylo předmětem komunikace s těmito lidmi, a případně další „poznatky“. Co řekli, to bylo víceméně na nich, ovšem nedělejme si iluze o tom, že by i mezi těmito lidmi nebyli pověřenci se zvláštními úkoly kontrarozvědky, jejichž úkoly směřovaly dovnitř zejména podniků zahraničního obchodu, tedy řečeno jinak, hlídali hlídané ovečky, například proto, aby si někdo nepřihrábl (eventuálně si nepřihrábl příliš) bokem."
"Rozvědčík, jakým byl Petr Pavel, byl speciálně vybraný a vycvičený člověk, zaměstnanec bezpečnostní složky státu. Rozvědčíkem se mohl stát člověk, který byl vytipován možná z tisíce kandidátů, kteří byli dlouhodobě sledovaní a měli určité charakterové vlastnosti. Jednou z nich bylo vyloučení možnosti zrady, podlehnutí pokušení být dvojitým agentem. Rozvědčík pracoval ideologicky. Vybíral a oslovoval v zahraničí lidi, kteří se stali jeho informátory, a rozvědčík měl za úkol ochraňovat mocenský status a ideologii vlády. (Abyste si nemysleli, že to je nějaká komunistická specialitka, tak takovéto rozvědčíky mají všechny státy, a jestli máte slabou fantazii, pusťte si Netflix a dejte si pár dílů Homelandu – u nás dementně přeloženo „Ve jménu vlasti“. Ještě že ten Hollywood máme, aby nám to pěkně naservíroval.) Rozvědčík si agenty mohl takzvaně namazat na chleba, byli pod ním. Rozvědčík měl úplně jinou identitu než ve skutečnosti a rozhodně jinou, než bylo jeho krycí jméno ve svazcích. Tedy ergo kladívko, generál se vlastně mohl jmenovat ještě úplně jinak než Pávek a nikdy se nemůžeme dozvědět, zda byl někdy někde nasazen, nebo ne. To se prostě tají, stejně jako se tajilo, co to vlastně studuje, když „to“ studoval."





