Ty byty nebyly zdarma a také nebyly pro všechny. Zaplatili jsme je my
všichni, tedy i ti, kteří žádný byt nedostali. Pokud jde o družstevní
byty - na ty se musela složit kauce, lidé si na ně brali půjčky.
A v neposlední řadě jsou do počtu těch vystavěných bytů započteny i
byty, které si lidé postavili sami, v nových rodinných domech. Na ty si
také brali půjčky. Hodně bytů stavěly podniky a musela jsi se zavázat
pracovat v podniku 10-15 let. Pokud jsi odešla dřív, musela jsi byt
opustit.
Když si spočítáš, kolik lidé v té době vydělávali a kolik
vydělávali dnes, zas nijak propastný rozdíl to není.
Musíš si rozmyslet jestli budeš bydlet v nájemním bytě a platit
měsíčně NÁJEM (plus služby a energie) nebo si vezmeš hypotéku a budeš
platit JENOM energie (v některých bytových domech se platí i služby ale
není to všude)
Pokud si vezmeš hypotéku a byt si koupíš, byt ti zůstává, nikdo ti
nezvedne nájem a můžeš jej prodat nebo třeba nechat dětem.
Pokud člověk NENÍ LÍNÝ, není na tom hůř než jsme byli my dřív.
Záleží na tom, jak jsou ti mladí vychovaní,
Já to vidím na svých dětech: mám 6 vnoučat a do budoucna mají už teď
možnost samostatného bydlení, sice v domě s rodiči ale v samostatném
bytě. Děti jsem naučila PRACOVAT, nečekat, až jim někdo něco zadarmo dá.
Takže si buď opravili starší dům (jeden je ještě v rekonstrukci) anebo
postavili NOVÝ dům. Splácejí sice hypotéky, jejich děti studují, přesto
nemají žádnou bídu.
Inu: jaké si to vychováš takové to máš!







no je to na každém.Znám pár mladých
rodin co se stěhují k rodičům na barák protože nejsou schopní ani
ochotní platit za nájem 20 tisíc...samozřejmě v česku.





