Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Babiše nemám rád, nikdy jsem ho nevolil a nikdy nebudu.
Za covidové peklo, které tu rozpoutal, za zavřené školy, rozbité životy, podnikatele na kolenou, roušky na dětech, pokus o povinnou vakcinaci, za to vše bych ho klidně kopl do prdele.
Ale když vidím ty pražské kávové zombie, jak se třesou nenávistí jen proto, že jeden chlap s Čapím hnízdem dokázal víc, než oni všichni dohromady za celé své grantové životy, tak se mi z nich chce zvracet.
Ten člověk mohl být už patnáct let na Bahamách, popíjet drinky z kokosů a srát na nás všechny.
Místo toho si v šedesáti třech nahodí oblek a vstoupí do politiky.
Musí snášet, jak mu vláčejí nemocného syna po demonstracích proti němu, denně poslouchá, že je mafián, fašista a debil, a přesto pořád dokola vstává a mlátí s vámi o zem v každých volbách.
A vy, ubozí, místo aby jste uznali, že má koule, a brali ho jako protivníka, tak neustále kňučíte o střetu zájmů. Protože uznat, že je prostě lepší než vy, silnější a vytrvalejší, by pro vás bylo horší než smrt.
Závist je největší pochvala, kterou může slabý dát silnému.
A vy mu jí dáváte plnými hrstmi.
Takže já mu sice ruku nepodám, ale klobouk smeknu.
Vy si klidně dál řvěte do sojového latté a užírejte se svou malostí.
A zkuste si uvědomit, že jemu opravdu, není co závidět, protože šťastný život vypadá jinak.