Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Předmět diskuze: Diskuze by měly být místem pro výměnu názorů a respektování různých pohledů, ne pro osobní útoky a vulgarity. Překlepy se tu neřeší. Blbé koláže mažeme.

Varování

Téma může obsahovat falešné nebo dezinformační zprávy a odkazy V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
Upozorňujeme, že je nutné ověřovat fakta z více nezávislých zdrojů.

Od nejstarších

Časově

Menší

Větší

Příspěvek #

Zobrazení reakcí na příspěvek #192105

Zobrazit vše

Reklama

Srdcevdlani Uživatel je offline

| Předmět:

13.01.26 13:07:32 | #192105

Zdejší jidiot si plete rozdíl, mezi nepravdou a lží....

Soud to na rozdíl od něj rozlišuje:
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2624/2013.

Tento rozsudek se týká ženichovy matky, která v rozporu se smlouvou zprostředkování svatby neposkytla zprostředkovatelské firmě kontakt na nevěstu. Soud ji žaloval o zaplacení smluvní pokuty za to, že firmě „sdělila nepravdivou informaci“.

Klíčová část odůvodnění soudu zní:

„Žalovaná sice žalobci sdělila nepravdivou informaci, ale z provedeného dokazování vyplynulo, že tak učinila v omylu. Za této situace neližalovanou považovat za lhářku, nýbrž za nepravdomluvkyni. Rozdíl mezi lhářkou a nepravdomluvkyní spočívá v úmyslu. Zatímco lhář úmyslně říká nepravdu, nepravdomluvec tak činí bez úmyslu, zpravidla v omylu.“

Proč je tento rozsudek tak významný?

Jazyková a právní preciznost: Soud oficiálně vnesl do právního řádu rozdíl mezi úmyslným klamáním (lež) a neúmyslným sdělením nepravdy (omyl, nepravdomluvnost). Toto rozlišení je zásadní pro posouzení vině a následné právní důsledky (jako je např. podvod vs. bezdůvodné obohacení).

Filozofický přesah: Rozsudek se dotýká základních filozofických a etických otázek: co je to lež, jaký je zásadní význam úmyslu pro hodnocení lidského jednání a jak pracovat s jazykem v právu.

Kulturní fenomén: Rozsudek se velmi rychle stal známým nejen v právnické obci, ale i mezi širokou veřejností. Výrazy „nepravdomluvkyně“ a „lhářka“ se staly téměř ustálenými pojmy pro ilustraci tohoto rozdílu.

Shrnutí kauzy:

Kdo: Ženichova matka (žalovaná) vs. zprostředkovatelská agentura (žalobce).

Co: Žalovaná neposkytla kontakt na nevěstu a sdělila nepravdivou informaci o důvodu.

Rozhodnutí soudu: Nejvyšší soud rozhodl, že jednala v omylu, bez úmyslu klamat. Proto je nepravdomluvkyní, nikoli lhářkou. Z tohoto důvodu nemohla být nucena zaplatit smluvní pokutu, která předpokládala porušení smlouvy zaviněně (tedy s úmyslem nebo nedbalostí). Soud případ vrátil k novému projednání, aby se posoudilo, zda došlo k bezdůvodnému obohacení.

Rozsudek je volně dostupný v online databázích, například:

Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek (https://www.nsoud.cz/)

Portál Justice.cz

Přihlásit se a odpovědět

Srdcevdlani Uživatel je offline

| Předmět: RE:

13.01.26 13:09:43 | #192107 (1)

inteligentní člověk, chápe rozdíl. Ovšem ne redaktoři TV nova. Opět se potvrzuje, že šlo o nevzdělaného člověka.

Přihlásit se a odpovědět

#192105

Reklama

Srdcevdlani Uživatel je offline

| Předmět: RE:

13.01.26 13:12:09 | #192109 (1)

A další rozsudek s Čunkem

Jedná se o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 19 C 99/2014.

Klíčové detaily této kauzy:

Kdo: Senátor Jiří Čunek (žalobce, KDU-ČSL) vs. paní Libuše T. (žalovaná).

Co: Paní T. na sociální síti Facebook (v diskusi pod článkem na serveru iDNES.cz) napsala o senátorovi Čunkovi: „Čunek je lhář a zloděj“.

Průběh: Senátor Čunek podal žalobu na ochranu osobnosti, protože se cítil poškozen. Paní T. se v soudní síni hájila tím, že její výrok byl „subjektivním názorem, nikoli konstatováním skutečnosti“.

Rozhodnutí soudu: Soudce Michal Švarc v odůvodnění použil stejnou logiku jako Nejvyšší soud v případě „nepravdomluvkyně“. Konstatoval, že:

„Vyjádřit názor, že je někdo lhář, je možné. Pokud se však ukáže, že dotyčný pouze omylem tvrdí něco nepravdivého, pak o něm nelze prohlásit, že je lhář. Může to být nepravdomluvec.“

Rozsudek byl nakonec vynesen ve prospěch paní T. Soud rozhodl, že její výrok byl:

Příkrá, ale subjektivní hodnotící úvaha vyjádřená v rámci společenské diskuse.

Nebyl prokázán úmysl šířit nepravdivé údaje za účelem poškození. Nebyla to tedy „lež“ v právním smyslu, ale vyhraněný názor.

️ Soud připomněl, že veřejní činitelé musí snášet zvýšenou míru kritiky.

Proč jsou tyto dva rozsudky brány často společně?

První případ (ženichova matka): Definoval rozdíl mezi úmyslnou lží a neúmyslnou nepravdomluvností v soukromoprávním sporu (smlouva).

Druhý případ (senátor Čunek): Aplikoval stejnou logiku („lhář vs. nepravdomluvec“) v oblasti ochrany osobnosti a práva na svobodu projevu, konkrétně v kritice veřejného činitele.

Oba případy ukazují, jak důležité je v právu rozlišovat subjektivní záměr (úmysl) od objektivního skutku (sdělení nepravdy). Slovo „lhář“ v právním kontextu implikuje vědomý a úmyslný podvod, zatímco „nepravdomluvec“ popisuje osobu, která šíří nepravdu bez tohoto zlého úmyslu, typicky z omylu nebo nedostatku informací.

Oba rozsudky jsou volně dostupné v databázích. Pro druhý případ můžete hledat podle jména „Čunek“ nebo sp. zn. 19 C 99/2014-56.

Přihlásit se a odpovědět

#192105