Jednání vlády Andreje Babiše v oblasti obrany a zahraniční politiky již nelze hodnotit pouze prizmatem politické preference či strategického omylu. V souhrnu kroků, které kabinet činí v době probíhající ozbrojené agrese proti spojeneckému státu, se stále zřetelněji rýsuje otázka, zda nedochází k hrubému porušení povinností, jež jsou s výkonem výkonné moci v demokratickém právním státě neoddělitelně spojeny.

V tomto kontextu nelze ignorovat ani otázku nejzazší politické a ústavní odpovědnosti. Pokud by bylo prokázáno, že vláda svými kroky úmyslně či v hrubé nedbalosti oslabuje obranu republiky a vystavuje ji bezpečnostnímu riziku ve prospěch cizí mocnosti, nešlo by již o politické selhání, ale o jednání, které se dotýká samotných základů ústavního pořádku.
Otázka, která dnes stojí před českou veřejností, proto nezní, zda s vládní politikou souhlasí či nikoli. Zní, zda výkon moci zůstal v mezích odpovědnosti, kterou právní stát vyžaduje — nebo zda se nebezpečně přiblížil hranici jednání, jež už nelze hodnotit jen politicky, ale musí být posuzováno prizmatem ochrany samotného státu.

