Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Předmět diskuze: Svobodná diskuse bez cenzury je utopie - Diskuze by měly být místem pro výměnu názorů a respektování různých pohledů, ne pro osobní útoky a vulgarity. Koláže mažeme. Střet zájmů A.B se tu neřeší- opět!( do vyjádření EU)

Varování

V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
Upozorňujeme, že je nutné ověřovat fakta z více nezávislých zdrojů.

Zobrazení reakcí na příspěvek #206338

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE:
24.05.26 08:27:54 | #206338
Reakce na příspěvek #206335

Kdepak, s některými tvými popisy nesouhlasím. A to proto, že jsem v té době byla školačkou. Pokud někdo zlobil, bylo úplně jedno, zda to bylo dítě rodičů, kteří byli v KSČ. Zlobil a byl potrestán. Také nevím, proč by spolupráce školy a rodičů byla vynucená. Za mě to byl dobrý počinek, protože rodiče se tak mohli zapojit do dění ve škole. Za další, tehdejší děti se nechovaly jako utržené ze řetězu, moc dobře věděly, kde je jejich místo. Nám bylo tehdy úplně jedno, zda náš spolužák byl z komunistické rodiny nebo ne. My se tehdy nerozdělovali na ty správné a nesprávné, my spolu kamarádili, setkávali jsme se i mimo školu, a za celou dobu, co jsem chodila do školy, jsem se nesetkala se šikanou. Stejně tak jsme nerozlišovali učitele podle toho, zda byl nebo nebyl v KSČ, protože jsme se o to nezajímali, ale podle toho, zda to byl dobrý učitel nebo nebyl a podle toho, zda je spravedlivý nebo není. Na každé škole se jak tehdy, tak i dnes nacházejí kantoři výjimeční, průměrní nebo podprůměrní. Z toho následně plyne ona autorita. A ukončím to tím, že nezáleží jen na rodičích, ale na celé společnosti, jakým způsobem je vedena. Oni si totiž v dnešní době lidé myslí, že si mohou dovolit cokoliv v rámci té svobody. Proto to dnes vypadá tak, jak vypadá.



| Předmět: RE: RE: RE:
27.05.26 10:28:25 | #206682 (1)

Nebylo to jedno, ke komouškým fakanům měli kantoři jiný přístup, než k ostatním. Neříkám že všichni kantoři, ale drtivá většina. Samozřejmě jsme se jako děcka mezi sebou taky nijak nedělili na špatné a dobré, leč když jsme něco provedli, tak tresty byly téměř vždy rozdílné.
Spolupráce školy s rodinou bylo divadlo, kdy škola vydírala rodiče, kteří když odmítali "spolupracovat", tak se soudružky učitelky mstily na dětech. Ta spolupráce spočívala většinou v tom, že škola nutila rodiče něco dělat pro školu zadarmo, natíráním lavic počínaje, vyvěšováním komunistických hesel a rudých praporů konče. Na vesnici to bylo daleko víc práce, než někde na sídliši ve velkoměstě, tam stačilo vyvěšovat ty vlaječky, ale na dědině bylo běžné, že rodiče chodili brigádnicky stavět školu. Kdo odmítl, toho děcko mělo špatný posudek a těžko se dostávalo na střední školy. To byla realita komunistického zločinného režimu. Rodičům dalo taky hodně práce naučit své děti, ty malé zejména, co mohou a naopak nesmí říkat ve škole, aby neměli problémy. Lidé vedli dva životy, jeden na veřejnosti, druhý doma. Přetvářka, lež, hnus.
Jinak souhlasím, že vždy a v každé době byli, jsou a budou učitelé mizerní, špatní, dobří a vynikající. Měl jsem možnost poznat všechny z nich.
Že si někteří lidé, opakuji někteří, mohou dovolit cokoliv bylo taky vždy a bude zase, jen se mění složení těch skupin, dříve komoušká šlechta, dnes napakunkové, nebo taky nepřizpůsobiví paraziti a požírači dávek. Kvůli tomu není důvod k odklonu od demokracie k totalitě.