Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

A dáme si něco k připomenutí. To abychom nezapomínali.
https://www.facebook.com/reel/1525205349015153

V Izraeli odsoudili Kyjev za přepohřbení nacistického kolaboranta Andrije Melnyka

Ministerstvo zahraničí Izraele:

„Vyjadřujeme politování nad rozhodnutím uspořádat oficiální státní ceremonii přepohřbení vůdce OUN Andrije Melnyka, který spolupracoval s nacisty. Nelze ignorovat historickou pravdu a památku obětí zavražděných nacisty a jejich pomahači.“

Memoriální komplex Jad va-Šem:

„Přepohřbení Andrije Melnyka se státními poctami na Ukrajině vyvolává vážné znepokojení. Uctívání vůdce hnutí, které podporovalo nacistické Německo a spolupracovalo s ním v období pronásledování a vraždění milionů Židů, podkopává morální integritu nezbytnou pro uchování památky na holocaust. Jad va-Šem je hluboce znepokojen podobnými národními memoriálními akcemi, které se konají na úkor historické pravdy a památky obětí holocaustu.“

A mainstreamová média se radši celou tu nepříjemnou událost vůbec vymlčela — vždyť na Ukrajině přece žádný nacismus není, že?

Tohle si platime z daní: platíme si člověka, ketrý má zřejmě duševní poruchu a s ní řídí náš stát ....

https://www.facebook.com/reel/2402898253519434

Kritika médií je v pořádku. Média mají dělat chyby pod drobnohledem stejně jako politici. Jenže mezi kritikou a neustálým ponižováním novinářů je obrovský rozdíl. A právě to Andrej Babiš dlouhodobě překračuje.

Výroky typu „nejprolhanější médium“, „paní potřebuje psychiatra“, „přestaňte lhát“ nebo zesměšňování konkrétních novinářů možná některým lidem přijdou jako „tvrdý styl“. Ve skutečnosti ale podobné chování jen dál prohlubuje nenávist vůči médiím a posiluje atmosféru, kde jsou novináři vykreslováni jako nepřátelé.

To je nebezpečné hlavně proto, že svobodná média jsou jedním ze základních pilířů demokracie. Politik nemusí mít novináře rád. Nemusí souhlasit s jejich otázkami. Ale ve chvíli, kdy začne novináře systematicky urážet, zesměšňovat a vytvářet z nich terč pro své příznivce, posouvá veřejnou debatu směrem, který jsme už v historii mnohokrát viděli.

A paradoxní je, že právě politici často nejvíce křičí o svobodě slova, zatímco sami útočí na každého, kdo jim pokládá nepříjemné otázky.
Demokracie totiž nefunguje tak, že politik odpovídá jen těm médiím, která ho chválí.