Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Ptám se vás....jak jste prožívali vy osobně vpád armád Varšavské smlouvy do ČR ??
Můj pohled tehdy skoro 15leté holky:

Šlo v podstatě o to, že každý tu okupaci prostě prožíval nějak jinak! ( nejde o vnímání- to jsme prožívali všichni stejně! Překvapení, šílené zklamání, vztek, strach a především obavy- co bude .)
Ale lidi na vesnicích a malých městech, nezažili to, co se dělo v Praze.
K nám dorazily dvě obrněná vozidla a na nich kluci, kteří ani nevěděli kde jsou- bylo jim tak + - 19-20 let. Zastavili na náměstí a tam zústali asi týden....bez toho, aby jim dovezli jídlo a vodu. Nikdo po nich neházel kameny, nikdo na ně neházel zápalné láhve ....ale taky jim nikdo nedal nic k jídlu a i tu pumpu, co stála u kostela, v noci někdo odmontoval. Proto na nás neútočili , nic nerozbili ani nikoho nezastřelili. Někteří s nimi chodili diskutovat...ptali se . Ale ti kluci nic nevěděli- jen byli překvapeni, že se u nás nikdo nebouří, nerabuje se a všude je klid. ( čekali něco jiného)
My mladí, jsme to prožívali po svém.... v noci jsme psali vápnem a křídou po zdech hesla- a obraceli směrovky u cest. Vzhledem k tomu, že jsme byli křižovatka na Brno, udělali jsme jim v tom bordel. Tenkrát jsem dostala od maminky snad poprvé pár facek. Když mě chytila, jak se v noci kradu zpátky domů. Být to tatínek...dopadlo by to mnohem hůř!
No, a pak jednou k ránu ,odjeli. Nic nerozstříleli, nikoho nezabili, nic neukradli.

A to, že se někde v Praze dělo to, co se dělo .... to už je věc jiná.

(Upraveno 21.08.2026 12:55)