Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Přála bych ti poznat život v severočeském pohraničí sedmdesátých let.Tam měli lidé hodně hluboko do kapsy a chodili tam buď za trest,nebo s nadějí na získání podnikového bytu - po minimálně roční zkušební době na ubytovně.

Jj. Stěhovali jsem se tam v r. 1975 na rozdíl od Prahy hned jsme dostali krásný 3+1 byt. Děti měli zadarmo svačiny ve školách. Platy byly stejné , jen nebylo moc co si koupit. Tak se jezdilo pro krásné a levné oblečení do NDR nebo Maďarska. Banány byly sice s frontou ale byly. Platilo : Já jsem horník kdo je víc.. Teda lidi že by neměli peníze jsem nepotkala, všichni pracovali i ti cikáni. Máš Ačko nebo Zetku a jsi bez přídavků na děti.

Předpokládám,že někde na Mostecku v povrchových dolech.
Já byla ještě o kus dál a muž dostal byt až po roce práce v elektrárně Prunéřov.

Až po roce?:D Ruku na srdce: Dá dneska zaměstnavatel někomu byt? Aby mu pak doživotně zůstal. Zaměstnavatel spíš kouká lidi ve zkušební lhůtě vypakovat a vzít další za minimálku. To zas buďme nestranní.

Souhlas.

To pozor,ten byt nám nikdo nedaroval,ale propůjčil za přesně daných podmínek,které byly dost tvrdé.Děti nám v tom ovzduší stále marodily,ale my se nemohli vystěhovat,protože každý podnik měl zákaz zaměstnat lidi z tohoto strategického odvětví.
Každopádně zároveň stále říkám,že polistopadové vlády bytovou politiku naprosto zanedbaly,protože ji předhodili trhu.

Vždyť po tom pravičáci stále volali! Asociálové.

Ja koukam jako blazen, ze nejaky podnik poskytuje zamestnancum bydleni , to je preci soukroma zalezitost! Velke firmy poskytuji kredit, ale to je tak vsechno a to jeste ne kazdemu.

My jsme měli podnikové byty celkem tři, postupně. Napřed já garsonku od vojáků, po provdání a narození prvního dítěte cihlový byt 2+1 a po narození druhého dítěte 3+1 v paneláku.