Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

to víme dávno, bráchotato, tebe lze poznat podle první věty pod kterýmkoliv nickem...

pořád uhýbáš

a nebyl to doopravdy táta, ale bratr, ale já si celou dobu myslel, že je to táta, hrál to proto, mého otce, abych k němu dostal důvěru, aby se mohl dostat k mé ženě

jde o tu důvěru, ta je nejdůležitější

zrovna dneska, na Malinovského náměstí, jdu a vidím ten obchod, kde jsme spolu byli, byli tam rybářské potřeby, koupil mi perfektní naviják a k tomu prut, byl oranžový, na pstruhové vody perfektní, chodil jsem pod Vírskou přehradu, už tehdy si kupoval moji důvěru

byl moc chytrý, jenže mě nenáviděl, já ho miloval

pak oplodnil moji ženu, vyšlo mu to, vzal mi vše, co jsem miloval

byl jsem zavřený tři měsíce v Rakousku, to mu stačilo, já ji za ním sám poslal, věřil jsem mu jako otci

přišel jsem na to až po čtvrtstoletí, že to není moje dítě, ale jeho .... nikdy jsem ji nepustil, tak strašně jsem ji miloval, až se mi pravda ukázala

musela mě opustit, i to chápu

nechtěla, také mě milovala, zkoušela to, nejde to

kočenka mi i chtěla potom dát dítě, já idiot nechtěl, chtěl jsem druhé dítě později, až budeme finančně na tom lépe

mrzí mě to, že s ní nemám dítě

život je divný

tak třeba příště

zase ji uvidím poprvé jako malou holčičku

a kdyby ne, i toto bylo nádherné