Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Dva byty byly státní, třetí je družstevní. Nabízeli nám také státní 3+1, po narození druhého dítěte, ale já chtěla být mimo město, u lesa. Platili jsme za něj 35 000 Kčs.

A teď ten byt zdědil můj bratr.

Já jsem rád, že jsem z tama vypadnul. Jsem nesnášenlivý a měl jsem furt spory se sousedama. Bydlení v paneláku je neskutečné utrpení. Chceš spát a od sousedů slyšíš televize, v jiném bytě štěká pes, nemůžeš si otevřít okno, protože máš za chvíli pokoj zahulený cigaretama.

Dělal jsem sousedům různé naschvály. Celej panelák si oddechl, když jsem z tama vysmahnul. A já taky.

No, já jsem kuřačka, a naši sousedé nahoře nás neustále udávali, že jim jde kouř do bytu.
Já jsem v paneláku spokojená. Jsem z vesnice, od dětství jsem měla na starosti topení, nasekat a donést dříví, uhlí, zatopit, topit. Odjakživa jsem chtěla do paneláku, abych nemusela topit.

A proč nekouříš u sebe doma a foukáš to sousedům do oken?

Ti naši na balkóně doslova bydleli, hulili nonstop, rodiče i dcera. Staří na jedné straně a dcera na druhé, takže nebylo vůbec kde větrat. Dělal jsem jim za to ze života peklo. Budil jsem je, když byli po noční, hlasitou hudbou, kolem trubek od topení jsem jim nafoukal do bytu PU pěnu, strkal jsem jim sirku do zvonku, políval jsem je vodou, když byli na tom balkóně, vypaloval jsem jim schránku na dopisy, a do dveří jsem jim namazal hovno... Nakonec se odstěhovali, asi né kvůli mi, dlužili mraky na nájmu. Ten den, kdy si nakládali krámy do náklaďáku, jsem oslavoval. Kurvy.

Kouřím u sebe doma. Dříve jsem kouřila i v ložnici. Na balkoně nikdy, k velké nelibosti mého manžela.

Tak proč to sousedům vadí. Že ty jim to foukáš kolem trubek od topení?

A ten věčnej randál v paneláku ti nevadí? To bylo strašný...

A debilní lidi potkávat na chodbách...

Sousedi nahoře jsou tiší, jen dřív mívali do noci mejdany, ale v ložnici to nebylo moc slyšet. Pod námi je to horší, ale hlučí jen ve dne, a to mi nevadí.
Lidé na chodbách mi nevadí, jsou slušní, pozdraví, prohodí slovíčko. Oni mě znají, já je většinou ne, protože se tu hodně střídají. Znám jen starousedlíky.

Tichý jsme měli jenom ty jedny vedle, taky starousedlíky. Jinak se starousedlíci v 90. letech většinou odstěhovali a byty většinou pronajímali a to bylo ródeo, to byly samý svině ti noví lidi. Musel jsem jim dát najevo, kdo je pánem.

Možná kdybysme bydleli úplně nahoře v rohu, že bych to snesl. Ale byli jsme přesně uprostřed paneláku, mama to tak chtěla, když se byty přidělovaly, prý aby měla teplo. Neskutečný utrpení.

My bydlíme také uprostřed.
Sousedi pod námi se před pár lety také přestěhovali do horního patra, aby měli klid. Za necelý rok se stěhovali zpět, protože jim v létě bylo horko, v zimě zima. Mimochodem, jsou to cikáni.

Černý huby měly ghetto hned vedle našeho paneláku. Tam býval taky čurbes. Lidi se tam báli vkročit. Nejednou jsme se tam s nima porvali. Brácha se nakonec dal ke skinhedům.

Tihle jsou v našem paneláku jediní. Až na to věčné řvaní do dětí jsou celkem slušní, asimilovaní. On mívá sice občas opletačky s policií, ale to nebyl ani cikán, kdyby nekradl a nerval se.