"usa vytvářejí stejně velkou ekonomikuse 4x méně lidmi"
Link nefunguje, takže kopíruji (naštěstí jsem si uložila text, protože
o nefunkčnosti linků vím):
Kdo drží svět v kapse a ovládá světovou ekonomiku? Jsou to tyto banky a
tito lidé. Přečtěte si velmi zásadní informace
Autor odjinud
Publikováno 28.8.2015
Rubrika Studie
Teprve nedávno vešlo ve známost, komu patří tiskařský stroj na peníze,
který umožňuje Americe měnit nařezaný papír na prakticky jakýkoli cenný
zdroj. Na začátek však řeknu pár slov o americkém finančním systému a o
tom, proč USA usilují o roli světové supervelmoci. V poslední době totiž
vzniklo na toto téma množství fám, které jsou často velmi málo
reálné.
Mnozí vědí, že centrální banka, tak jak ji chápou lidé ve většině
zemí, v USA není. Její funkci plní Federální rezervní systém (FED). Ten
je současně nezávislou federální agenturou a soukromou akciovou
společností se zvláštním statusem akcií. FED se skládá ze 12
federálních rezervních bank a kolem 3 tisíc členských komerčních bank.
Rada řídící FED má 7 členů, kteří jsou jmenováni prezidentem USA a
potvrzeni senátem. Každý člen dozorčí rady je jmenován na 14 let, což je
v každém případě na daleko delší dobu, než na jakou ho prezident
jmenuje. Prezident má formální právo kteréhokoli člena odvolat, ale toto
právo téměř nikdy nepoužije (v médiích je dobře známý pouze jediný
případ, k němuž došlo za Reagana). A to nás přivádí k následujícím
úvahám.
V současné době radě předsedá Janet Yellen. Před ní tento post 8 let
zaujímal Ben Shalom Bernanke.
V 19. století centrální banka v USA fungovala nepravidelně. V roce 1907
Státy zažily vážnou finanční krizi, která byla podle mínění expertů
vyvolána uměle samotnými bankéři a potom týmiž i „překonána“. Ale
tato krize společnost připravila na to, že finanční systém je třeba
změnit.
Jako motor tohoto procesu vystoupil senátor Nelson Aldrich. Údajně dlouho
přemýšlel, pochyboval a studoval evropské zkušenosti. A také uskutečnil
tajná setkání s předními americkými finančníky (to už je daleko
pravděpodobnější). Výsledkem této činnosti byl radikální projekt,
který pak předložil kongresu. Požadoval zřídit soukromou centrální banku
s možností jen minimálních státních intervencí. Senátora podpořila
většina republikánů, ale to nestačilo. Demokrati měli konkurenční
projekt – rezervního systému vlastněného a provozovaného státem. Nakonec
zvítězila jakási kompromisn&iac ute; verze, kterou podpořili spíše
demokrati než republikáni.
Důležitá poznámka: jeden z nejaktivnějších bojovníků za FED –
Aldrich byl ve velmi blízkých vztazích s Johnem Pierpont Morganem a dalšími
bankéři. A jeho dcera byla provdaná za… Johna D. Rockefeller
mladšího.
V roce 1935 po přijetí bankovního zákona FED získal svůj současný
vzhled.
Regionální federální rezervní banky mají statut samostatného
právního subjektu. Každé oddělení má vlastní správní radu, jejíž 2/3
jsou voleny členskými bankami FEDu.
Kapitál federálních rezerv má akciovou formu. Banky kupující akcie, jak
již bylo výše řečeno, vybírají větší část členů regionálních rad
a dostávají dividendy (6 % ročně).
Nyní klíčový bod: Federální rezervní systém uskutečňuje emisi,
vydávání peněz, které jdou na nákup obligací (finančních závazků)
státní pokladny USA.
Zhruba řečeno, USA si u FEDu berou peníze na úročený dluh. Dolary USA
– to jsou řekněme nikoli peníze USA, to jsou peníze Federálníhom
rezervního fondu – jak již bylo výše řečeno – „akciové
společnosti“. Stát USA u něj nakupuje dolary za obligace a potom tyto
obligace vykupuje zpět… za dolary. Ale to je už s procenty! Vše je
geniální a prosté. Opravdu?
A nyní to nejzajímavější.
USA mají největší dluh na světě v absolutním vyjádření. Ale
zároveň mají nejvyšší úvěrový rating (pohybuje se v závislosti na
ratingové agentuře od AAA do AA). USA nemají úvěrové riziko, pokud jsou
dluhy vyčísleny v dolarech USA. A dolar je jednou ze základních světových
rezervních valut. V něm je propočítáváno 80 % světového obchodu a
provádí se okolo 42 % plateb ve SWIFT.
Samozřejmě že držiteli obrovského objemu amerických státních
dluhopisů – fakticky věřiteli USA – jsou zahraniční státy: Japonsko,
Čína, země OPEC, offshory Karibiku, Brazílie, Turecko, Rusko a další. Ale
tyto dluhopisy jsou opět nominované v dolarech! A už více než 40 let je na
zlato nemění!
Poněkud cynický komentář k této věci dal v poslední době pro „Radio
Liberty“ vedoucí oddělení konzultační společnosti FAO Economics, v
minulosti zaměstnanec Federální rezervní banky v New Yorku, jedné z 12
regionálních poboček Federálního rezervního systému, Robert Brusca:
„Americké státní obligace jsou nominované v dolarech a zaplaceny mohou
být náležitě také jen v dolarech – ne zlatem, platinou nebo třeba
řekněme pomeranči. Dolar je světová rezervní měna, a proto mnohé státy
jsou samy zainteresovány na tom, aby investovaly vlastní valutové rezervy do
amerických vládních dluhopisů. To v důsledku rozšiřuje možnosti
amerických finančních orgánů v případě zásahu vyšší moci,
například blokování amerických aktiv kterékoli země nebo jejich podílu
na celkovém objemu státního dluhu USA. A důvěra k finanční moci USA ze
strany druhých zahraničních držitelů jejich st&aa cute;tního dluhu
není ohrožena…“
No samozřejmě…
Stav podílu zahraničních držitelů amerických státních dluhopisů v
roce 2013 byl celkem 47,9 %, finančního sektoru USA – 38,2 %, nefinančního
sektoru Spojených států – 13,9 %, FED – 16,6 %.
Ale jim všem USA dluží fakticky DOLARY!
A mnoho zemí půjčujících si peníze u mezinárodních finančních
struktur (MMF atd.) dluží rovněž DOLARY!
Je tu však jeden velký rozdíl. USA si berou dolary u FEDu „na
důvěru“. Ale jiné země si musí dolary „koupit“ a zaplatit za ně
zcela reálnými věcmi: naftou, plynem, kovy, pšenicí, masem, kávou, kakaem,
pomeranči a mnoha dalšími věcmi.
Přitom v USA od roku 1985 import vážně převyšuje export. Státy
výrobky více dovážejí než vyvážejí. A rozpočet je od roku 2002 –
deficitní.
Navíc „export“ USA obsahuje značný objem velmi pochybných
„intelektuálních“ služeb, jejichž cena se diktuje psychologickými
manipulacemi, tu přesvědčováním“, tu „donucováním“. Takže lidé i
vlády platí neadekvátně víc peněz prostě za americké značky…
Výrobní cena řezaného papíru potištěného zelenými, šedými a
žlutými barvami, je velmi nízká. Americká vláda si tyto papírky půjčuje
za velmi výhodných podmínek. Pak se tyto „papírky“ předávají světu
jako „světová měna“ a ekonomika celého světa začne jejich kurz
zabezpečovat. Za to, že FED a USA odevzdávají fakticky barevný nařezaný
papír, dostávají ve světové ekonomice „oživené“ reálné peníze,
které už mají velmi vysokou cenu.
Tento systém uvalují na další země mezinárodní instituce, ministarstvo
zahraničí, CIA, nadnárodní společnosti se svými soukromými vojenskými
firmami, a kde je to nutné, i ozbrojenými silami USA.
Představte si pomyslnou nevelkou zemi mající nějakou výrobu a nějaké
zdroje. Má legálně zvoleného, nezkorumpovaného prezidenta, který chce zemi
rozvíjet podle svých nejlepších schopností, který se orientuje na
pragmatická spojení s regionálními partnery a nepouští do země
„parazity“. Ale na takové zemi vláda USA a FED nic nevydělají!
Nezávislého prezidenta je třeba prohlásit za tyrana a diktátora. Z
místní sociální spodiny, vyděděnců se zformuje „demokratická
opozice“. A dále už je to dílo techniky. Nebo se koupí generálové,
kteří ve jménu „ideálů svobody“ přejdou na stranu „opozice“ a
uspořádají převrat. Anebo se proti obyvatelstvu zorganizuje
informačně-ideologická operace ukončená „oranžovou revolucí“. A
není-li možné jinak, pak dojde pod nějakou záminkou k vnější vojenské
intervenci.
Potom už stačí vytvořit novou vládu, která bude zcela pod kontrolou
USA. Nová vláda bude říkat, že jsou třeba reformy a na reformy – jsou
potřeba peníze. O peníze v dolarech se požádá nějaká mezinárodní
finanční instituce, která je pod kontrolou USA. Mazinárodní finanční
instituce řeknou, že peníze dají, ale jen za splnění řady podmínek,
které dostanou ekonomiku země zcela do závislosti USA a jejich byznysu.
„Nová vláda“ oznámí „nepopulární reformy“, aby bylo možné
získat peníze. Do země vstoupí takzvaní „investoři“ – ve
skutečnosti americké a evropské nadnárodní koncerny, které bu dou platit
symbolické daně, vyvážet ze země zdroje nebo používat místní obyvatele
jako levnou pracovní sílu (o cenné technologie se při tom samozřejmě nikdo
dělit nebude). Potom se ty samé daně obrátí v dolary a dolary se
„vrací“ s procenty do mezinárodních finančních institucí, odkud je
opět vybírají USA a nakonec s procenty vrátí komu? – FEDu.
FED se zdá být tím nejvýhodnějším byznysem
na světě. Nenese žádná rizika (vytištění obrázků na papírky – to je
prostě směšné) a přitom dostává docela slušné dividendy z ekonomiky
vytvořené na základě drancování celého světa.
A teď něco legračního. Západní experti s odkazem na své zdroje v
bankovní sféře začali zveřejňovat informace o tom, kde je ve skutečnosti
největším držitelem akcií FEDu:
Informace od R. E. McMaster:
- Londýnské a berlínské banky Rothschilda
- Pařížská banka Lazard Brothers
- Italské banky Israel Moses Sieff
- Hamburgská banka Warburg, Německo a Amsterodam
- Newyorkská banka Kuhn Loeb
- Newyorkská banka Lehman Brothers
- Newyorkská banka Goldman Sachs
- Newyorkská banka Chase Manhattan (kontrolovaná Rockefellery)
Od Eustace Mullins:
- Rothschildové
- Lazard Frerez (Eugene Meyer)
- Izrael Sieff
- Společnost Kuhn Loeb
- Společnost Warburg
- Lehman Brothers
- Goldman Sachs
- Rodiny Rockefeller a Morgan
A nyní si připomeňme, koho přítelem a čím příbuzným byl senátor
Nelson Aldrich, který ve skutečnosti inicioval vytvoření FEDu? Když máte
schopného lobbistu, můžete i více jak sto let sbírat svá procenta (v
současné době 6 %) z veškeré ekonomiky USA a skrze ně z veškeré
ekonomiky světa. A je to čisté, „bez hluku a prachu“ a naprosto bez
námahy…
V této atrakci bezprecedentní štědrosti nebyl prakticky zahrnut SSSR, a
je jasné, že tím někoho velmi silně napínal a dráždil. Proto také byly
proti němu vrhnuty tak těžké prostředky.
Dnes jsou pro pány z FEDu jako kost v krku
integrační procesy v rámci BRICS, EAES a dalších podobných organizací, v
nichž jedním z klíčových účastníků je Rusko. Role dolaru a vnějších
půjček od struktur kontrolovaných USA v rámci podobných mezinárodních
organizací prudce padá a jejich ekonomiky přestávají pracovat na ekonomiku
USA. A právě proto vznikají „majdany“ a války na Blízkém východě.
Proto také mládenci s perfektně postavenou rétorikou vědecky vysvětlují,
proč je třeba Rusko rychle „vytáhnout ze středověku“ a „učinit ho
součástí civilizované společnosti“.
Ano, nezávislost na vlivných finančnících je těžká.
Ale chcete snad i nadále krmit pány z FEDu?