Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury

O to víc ta zrada v r.68 šokovala.
(Tvoje "živá" paměť je ovšem vyčtená,nikoliv prožitá na vlastní kůži.)

Zrada, jako zrada - ovšem u součásti Sovětského svazu se to přeci jen dalo předpokládat.

Že by dějepis [když pominu tu kolektivní paměť] vyučoval bludy?

Dřív ne. V současné době ano.

Zrada vojsk Varšavské smlouvy..... všichni tu byli- nejen Rusové( Ukrajinci)
Já tedy nevím, kolik ti je, ale mě v tu dobu bylo 14 let. A nijak mě to nešokovalo. V podstatě nám nic neudělali. A nemysli si, taky jsem je tu nechtěla. V tu dobu jsem bydlela na malém městě, měli jsme partičku, která se domluvila v noci jsme utíkali z domova a psali nápisy na zdi....vápnem, křídou, prostě co bylo po ruce. Otáčeli jsme směrovky, aby ti ,co k nám přijeli na obrněných vozech a tancích...nevěděli, kam mají jet. Když mě vymákl táta, že chodím v noci ven...poprvé v životě a naposled mě seřezal jak psa. Mamka dostala srdeční záchvat, brácha měl 6 let...ten mě nenáviděl, že jsem sebrala barevné křídy, které mu naši koupili. A sestra jen brečela, 1srpna se jí narodilo mimino a manžela měla na vojně. Měla jsem zaracha. Za pár dní, se všechno uklidnilo a život šel dál. Lidi chodili do práce, do kina a děcka lítaly po venku. Nikdo nám nic nedělal. Jen ti -okupanti- často prosili o vodu a něco k jídlu. Byli to kluci kolem 18 - 20 let. Jednoho dne...zmizeli- odjeli.
A pro nás děcka, se změnilo jen to, že jsme ve škole už neříkali paní učitelko, ale soudružko učitelko.

a docela mě baví, čist tady všechny ty hrdiny, odbojáře a zavilé antikomunisty

Urááááá )))))