Dana Danča Horká
Především to, jak se mohlo stát, že prezident Petr Pavel nominoval na
místa ústavních soudců několik víceméně „diskutabilních“ osob, ale
hlavně soudce Fremra. Jak správně napsal Jaroslav Weiss ve svém článku,
kdopak by mohl upozornit prezidenta Pavla, že není vhodné jmenovat na místo
ústavního soudce osobu profláknutou spoluprací s normalizační
komunistickou stranou, když sám nově pokrokáři vybraný a zblbnutou
veřejností pod mediálním tlakem zvolený prezident je osobou profláknutou
nejen s normalizačním komunismem, ale spojený i přímo s Vojenskou
rozvědkou, která byla v té době řízená Moskvou a KGB.
Občas mě napadá taková myšlenka, jak by to vypadalo, kdyby naše tajné
služby, třeba BIS, našla nějakého starého sovětského, dnes proruského,
agenta (krtka) a musela by to jít oznámit prezidentu republiky. To se může
stát, neboť prý je u nás dříve sovětských a dnes ruských agentů jak
na… ehm. naseto. Zda by dotyčný nevypadal v tom okamžiku hlášení jako
major Těrazky v Černých baronech, když salutoval generálovi a vyhrkl ze
sebe: „Prepáčtě, Herr… súdruh… pan generál, som z toho volaaký
zmetěný“. A mohl by se také dotázat, zda ho náhodou pan prezident osobně
ze starých dob nezná skvěle napsané..



