Možná to nevíš, ale já jsem měla jít na vysokou. Byla by ze mě tehdy
profesorka zeměpisu a tělocviku. Jenže osud rozhodl jinak. Vdala jsem se a
měla děti. Ale nejdůležitější na tom všem je fakt, že jsem se i bez té
vysoké školy dokázala v životě uplatnit. A to bez toho, že by mi někdo
umetal cestičku nebo mě finančně podporoval. Za vše, co mám a co jsem
dokázala, mohu poděkovat jen sobě, svoji pracovitosti a svému
rozhodování.
Takže ne, nestudovali jen ti, co na to rozumově neměli. Byly i jiné důvody.
Krom jiného nám tu bylo neustále sdělováno, že studovat nemohli ti, co
neměli rodiče komunisty. No ono to bylo také jinak, protože z mého
ročníku, ale i z jiných, se na vysoké školy dostávali i ti, co neměli
rodiče v KSČ. Ale asi měli lepší výsledky, než ti, co se tam nedostali. V
té době totiž hned tak někoho na vysokou nepřijali.

