arogantní, šovinistická hovada, ty nemám rád, ty biji
arogantní, šovinistická hovada, ty nemám rád, ty biji
Ze si hodne precitlivelym a impulzivnim clovekem, ktery prilis podleha emocim.
Muzi jsou ve srovnani se zenami primocari, nepretvaruji se az tak jako zeny,
nejsou az tak zaludni a taky se nemsti az za hrob. 
Je to jiste individualni zalezitos, ale obecne plati, ze muz se dokaze snadneji prenest pres urcite veci, ktere zeny prezivaji az moc citove a osobne.
Jak ale pisu, vzdy jsou vyjimky jenz potvrzuji pravidlo na obou stranach a je to individualni a zavisle hlavne od povahy cloveka.
Kazdy clovek je original. A i kdyz mame vsichni hodne spolecne a dokazeme sdilet to co nam prinasi v zivote radost do naseho zivota, tak vzdy bude v kazdem z nas neco vyjimecne a jedinecne cim se odlisujeme od jinych.
ten zkurvysyn, co mi vzal moji ženu, udělal jí dítě, když mě zavřeli na tři měsíce v Rakousku, říkal mi, že mám málo testosteronu, nikdy, za celou dobu co jsem byl vedle něho, nedokázal mi to říct, nikdy ... posránek s testosteronem
Chce to klid Bohumile. Tvuj pribeh i bolest uz zde vsichni zname a jiste je vecsine lito co jsi prozil i kdyz podobnou skusenost sami nemeli, ale tim, ze o tom budes stale psat uz na tom nic zmenit nemuzes. Je to minulost, kterou nezmenis ani ty sam a zbytecne tim tryznis sebe a pro vecsinu dalsi lidi zde je to pak uz i na obtiz neustale cist tento mnohokrat opakovany pribeh.
Resenim by jiste byla odborna pomoc a nejake leky na sklidneni a nebo aspon pit mene toho alkoholu.
Druha moznost zemestnej svoji mysl necim uzitecnym, co ti do zivota prinasi
radost a minulost kterou nemuzes zmenit zanech v minulosti. 
nedělám to já sám, to mé srdce, miluji ji, to je za prvé, já nevím, zda ten cit vůbec znáš, a za druhé, nejsem Bohumil, ale Bohumír
Je ale na tobe ci dovolis aby to tve srdce bylo naplneno tim zalem co prinasi to zoufalstvi a bolest a nebo ci si ho budes vice chranit a dovolis aby misto toho bylo vic naplneno necim, co ti prinese v zivote radost, kterou pak treba muzes sdilet i s jinymi lidmi.
I ta bolestiva minulost je jiste pro nas zivot cennym poucenim, ale nemela by se nam stat pasti v ktere uvizneme.
A promin ze sem te spatne prejmenoval Bohumire
Mozna i sam znas treba i tento hodne pravdivy pribeh.
Známá legenda o indiánském stařešinovi, který svému vnukovi vyprávěl o životě. „Synu,“ začal svou řeč, „v nitru každého z nás se odehrává bitva dvou vlků. První vlk je zlý. Je hněvem, závistí, žárlivostí, smutkem, lítostí, chamtivostí, arogancí, sebevědomím, vinou, rozhořčením, podřadností, lží, falešnou pýchou, nadřazeností a egem. Druhý vlk je hodný. Je radostí, mírem, láskou, nadějí, vyrovnaností, pokorou, laskavostí, empatií, štědrostí, pravdou, soucitem a vírou. Stejný boj probíhá také v tobě i v každém dalším člověku,“ ukončil své vyprávění děd. Vnuk se na chvilku zamyslel a zeptal se: „Který vlk zvítězí?“ Stařec odvětil: „Ten, kterého krmíš.“