Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Je to taky vylhane ? Nejak se v tom nemuzu orientovat..... Pro co se do Německa jezdilo?
Jak už bylo uvedeno výše, nejčastěji se v NDR nakupovalo oblečení pro děti – od kojenců až po puberťáky. Bylo pěkné, nápaditější než v našich obchodech a stálo méně. Kupovaly se také dětské boty, i když právě obuv patřila ke zboží, které se vyvážet nesmělo. Stačilo se ale rozhlédnout v šatnách tehdejších našich školek a škol a bylo zřejmé, jak moc je tento zákaz Čechoslováky (ne)dodržován.

Boty se kupovaly hojně i pro dospělé. I značkové Salamandry (v té době u nás prodávané jen v luxusních obchodech od 600 Kčs výše), se v Německu daly pořídit levněji, a to byla výzva pro nejednoho skrytého pašeráka v našich řadách.

Dalším velmi častým nákupem byly záclony a závěsy. Opět – byly možná hezčí než na našem trhu, ale rozhodně byly levnější. Navíc – na oknech pak neviselo to, co měla kolem nás půlka města (nebo ulice). Ale – i když také bylo možné vidět na sídlištích hodně typů záclon pořízených v NDR – ani jejich soukromý dovoz povolený nebyl. Pravdou ale je, že celníci tehdy často dokázali v těchto případech přimhouřit oko.

Když neměl celník pochopení…
Výjimky se ale také našly. Těžko už dnes asi zjistíme, jestli to bylo na základě udání, které bylo u nás celkem rozšířeným nešvarem nebo jestli se jednalo o aktivitu celníků, kteří za každou cenu chtěli někoho „nachytat“, aby si tím vysloužili nějaký služební postup.

Čechoslováci věděli, které zboží převážet nesmějí, a tak se většinou na pašování připravili celkem důsledně. Záclony a závěsy si omotávali někteří pěkně kolem těla a překrývali to svrchním oblečením. Většina lidí v autobuse, která s nimi na nákupní výlet jela, moc dobře věděla, oč jde a že náhlé ztloustnutí někoho na sedačce vedle nich, určitě není způsobené ničím zázračným. Celník většinou nic nepoznal, a tak se přes hranice projelo bez potíží.

V případě touhy koupit nějaké boty pro dospělé (i některý druh oblečení), se to dělalo tak, že kupující obul nějaké staré boty, které pak bez lítosti po nákupu nových v NDR vyhodil do odpadkového koše a přezul se do právě zakoupených. Někdy to ale nevyšlo a ostré oko celníka lest prokouklo. Jestli byl dobře naladěný, skončilo to napomenutím, když byl naladěný hůř, stalo se, že takového opovážlivce z nových bot vyzul a na nohy mu poskytl igelitové sáčky, aby mohl dojít od autobusu (nebo auta) domů. Boty v takovém případě propadly státu a neúspěšnému „pašerákovi“ zbyly jen oči pro pláč.

Němci u nás nakupovat mohli neomezeně
Pikantní na situaci bylo to, že Němci měli dovoleno od nás, z Československa, vyvážet téměř všechno. Omezení směrem k nám bylo zdůvodňováno proto, že NDR svoje módní zboží dotovala, aby alespoň trochu vyrovnala rozdíl životní úrovně se západním Německem. Pochopitelné je, že tedy nebylo v jejich zájmu, aby k nim pro takové zboží jezdili zákazníci z jiných států socialistického bloku, včetně nás.

Pro nás byl však výlet do NDR výletem za hranice našich možností. Kupovat jsme tam jezdívali i třeba česnek, který jednu dobu v Československu nebyl k dostání, také mák, čočku, různé bonbony, cukrkandl, žvýkačky a čokolády nebo třeba métský salám a taky alkohol.