Rozdělená, křehká, snadno zranitelná. I to je jedna z příčin války na Ukrajině
Opojení z vítězství
V referendu v roce 1991 hlasovalo přes 80 % obyvatel Luhanské i Doněcké
oblasti – tedy Donbasu – pro nezávislost Ukrajiny. Místní politici ale
stále důrazněji přicházeli také s požadavkem federalizace Ukrajiny.
Ekonomicky a sociálně patřil Donbas opět k nejvíce trpícím ukrajinským regionům. Pokles průmyslové výroby, privatizace, zrod třídy všemocných oligarchů, gigantická korupce. Reálné mzdy klesly o 80 %…
V roce 1993 vyhlásili donbasští horníci stávku. V regionu sílil pocit, že Kyjevská vláda se o problémy Donbasu nestará. A že jen vyměnili diktaturu Moskvy za necitlivou centrální moc Kyjeva.
V rámci parlamentních voleb v roce 1994 proběhlo v Doněcké oblasti referendum. Přibližně 90 % jeho účastníků se vyslovilo pro federalizaci Ukrajiny a pro status ruštiny jako druhého úředního jazyka na Ukrajině.
Odpověď centrální vlády? Ukrajina zůstane unitárním státem, Donbas nedostane žádnou autonomii a ruština nebude druhým úředním jazykem. Jistě, obezřetnost kyjevské vlády byla pochopitelná. Mnozí politici, komentátoři, intelektuálové už tehdy vnímali Donbas jako proruskou „pátou kolonu“.
Nejvyšší soud nakonec výsledky voleb jako nedůvěryhodné zrušil a druhé kolo bylo opakováno. Zvítězil v něm Juščenko s přibližně 52 % hlasů. Za premiérku si vybral druhou nejvýraznější tvář „oranžové revoluce“ Juliji Tymošenkovou.
Podle ruských nacionalistických kruhů byla „oranžová revoluce“ organizována fašisty a CIA. Argumenty? Protestů na straně Juščenka se účastnili i extremisté a „američtí Ukrajinci“, mezi nimi i Juščenkova manželka, která se narodila ve Spojených státech.
Juščenko navíc prohlásil ukrajinské nacionalisty v čele se Stěpanem Banderou za národní hrdiny. Je mimo pochybnost, že se kromě snahy o vytvoření nezávislé Ukrajiny podíleli na teroristických činech, masových vraždách a holocaustu.
„Rusko se snaží šířit absurdní mýty o narůstajícím fašismu a antisemitismu v současnosti, ale Juščenko rozvinul neméně absurdní pohádku o krajně pravicových nacionalistech minulosti jako o dokonalých hrdinech a nevinných mučednících,“ napsali profesoři historie z istanbulské Koc University a švédské univerzity v Lundu Tarik Cyril Amar a Per Anders Rudling.
Formovala se tak argumentace ruské propagandy, která se naplno rozvinula v roce 2014: Ukrajinu ovládají nacionalisti a fašisti, které řídí Západ. Je třeba proti nim chránit ruskojazyčnou menšinu na Ukrajině. A před jejich případnou expanzí je třeba hájit Rusko jako takové.
Epilog
V květnových prezidentských volbách vyhrál Petro Porošenko. Julija
Tymošenková získala necelých 12,5 %.
Petro Porošenko šel v oslavě ukrajinských nacionalistů ještě dál než Juščenko. Jeho vláda přijala „zákon paměti“, který mimo jiné prohlašuje, že s Banderou spojené nacionalistické organizace patří mezi bojovníky za nezávislost Ukrajiny. A je trestné o nich lhát a urážet je.
V prezidentských volbách v roce 2019 získala Julija Tymošenková 13,4 % a skončila v prvním kole třetí. Stávajícího prezidenta drtivě porazil Volodymyr Zelenskyj, který se v kampani profiloval jako nezávislý kandidát bojující proti korupci. Ve druhém kole získal přes 73 %.



ještě by měl našeptat pětihnusu, že by
se hodila nějaká atomová ponorka na Mácháč, když už maj bejt ty F-35!

