To rozhodně. Dnes není prioritou péče o zaměstnance, ale zisk.
To se dělo i za minulého režimu kdy člověk v uranových dolech dělal bez ochranných pomůcek kdy i zaměstnavatel věděl před revolucí že tento faktor selhává,kolik lidí později měli problémy zdravotní.Akorat se o tom moc nemluvilo.Ted se mluví a už naštěstí ty bezpečnostní věci se řeší i na poli odborů.
Ale stejně se mluví spíše o faktoru jednotlivce ohledně bezpečnosti práce i za minulého režimu i teď kdy to ovlivňuje tu stejnou urazovost pracovníků v určitém pracovním rozsahu
Možná, že tak nedbali o vězně, ale kdo tam pracoval z netrestaných, ten
měl k dispozici veškerý komfort a i na konci 50. letech si vydělávali kolem
10 000 Kčs.
Znala jsem chlápka, co na uranu pracoval až do 80. let. Měl sice nějaké
problémy s klouby, cukrovku, ale to v jeho letech má kdekdo.
Dřív ochranné pomůcky se nevyžadovaly. Dnes za nepoužívá jí ochr. pomůcek jsou tvrdé postihy, jsem 3 roky v penzi, končil jsem v německé fabrice, vím o čem píšu. Nemá cenu to rozepisovat podrobně, někdo to stejně nepochopí.
Tak pozor, já měla nějaký čas ochranné pomůcky pod palcem. Fasovaly se povinně, podle doby životnosti a podle předpisů. Vedla se na to přísná evidence. Že je třeba někdo nepoužíval, to už je jiná věc. Věc mistra a bezpečnostního technika.
Patřili k nám i vojáci základní služby. Řidiči, opraváři, technici, uklízečky atd.
Ne, to bylo všude. Každý dostával ochranné pomůcky. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. A hlídali jejich používání bezpečnostní technici.
A ještě dodám, že než byl nový zaměstnanec vpuštěn na svoje pracoviště, musel nejdříve absolvovat bezpečnostní školení.