Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Nesmíš servírovat kaviár, neplést ten v pornu kaviár

Ještě kaviár - vidíš, ten jsem zapomněla! Tož dojdu zítra, jestli ho budou mít.

No tak to už nebude 2500 Kč poslis a jaký koupíš

Nejspíš žádný. Ať si mladí koupí sami, sama mám málo.

Nevíš co chceš nejdřív jo a teď né

Já pravý kaviár stejně ještě nikde neviděla. Do supermarketů nechodím, tam ho možná mají. Na silvestra kupuji ten v malých, nízkých skleničkách, není drahý. Syn ho jednou přivezl z Ruska, červený, celou pikslu. Jé, ten byl!

Červený je dobrý v 15 letech jsem ho měl

To je necelych 100euro, pokud je to jen na vikend, tak to je dost penez..

Češi a zvláště důchodci si žijí jako prasata v žitě. Co si může dovolit český důchodce, nedovolí si málokterý pracující Němec

Náhodou máš pravdu. Vím, jak jsou Němci na korunu - vlastně euro.

Tak setri, ze litaji o dovolenych po celem svete, hmm

Zatímco český důchodce se radši nadlábne a dopřeje si. Proti gustu žádný dišputát. Mě by to netěšilo, kdybych musela celý rok škudlit, abych si pak jednou dvakrát ročně mohla vyjet na dovolenou.

Neziju abych jedl, ale jim, abych zil...

Jsme to co jíme

No právě, a já si radši žiju po celý rok.
Kdybych po zahraniční dovolené až tak toužila, mladí by mi určitě přispěli. Teď se mě snaží nalákat na nějakou cestu k nadcházejícím sedmdesátinám, ale mě už dávno cestování nebaví. Dokud byli kluci doma, jezdívali jsme i na tři čtyři dovolené ročně.

Chapu te, ale asi jsi podlehla nejake propagande, protoze ja sam nevim o nikom v okoli , kdo by skudlil nejak na jidle jen proto, aby mohl na dovolenou. Koluji tady kecy, jak jsou nemci chudobni a je pouze na tobe, jestli tomu veris, nebo ne...

Já to zažila. Jeden čas jsem dělala pečovatelku v Pasově a v Linci. Ty rodiny se řadily k bohatým, ale škudlily přímo nekřesťansky. Proto pořád tvrdím, že my si proti Němcům nebo Rakušákům žijeme jak prasátka v žitě. Totéž, když jsme pracovali v Jižních Tyrolích.

Zijete si jak prasata v zite a porad mektate a porad a porad...

Protože za komoušů bylo líp.

Jasne ze bylo. Ted si podle tebe zijete jak prasata v zite a za komousu jak prasata v kaviaru...

Za komoušů jsme nevěděli, co s penězi.
Dnes je to jiná. I když u mě je to hlavně tím, že jsem sama a platím třípokojový byt.

Jak kdo! Obecně ale platilo,že nic moc nebylo ,většina se musela shánět a tak nebylo zač utrácet.
Na třípokojový byt si buď musíš najít sponzora,nebo se přestěhovat do menšího.

Držím si ho kvůli dětem, aby měli kde spát, když přijedou. Oba mají rodiny až na Moravě, starší vlastně ve Slezsku, abych byla přesná.

Mimo jine, poznala jsi par nemeckych skudlilu a podle tebe jsou vsichni nemci skudlilove. Kdyz prijizdim do CR, pokazde vidim hned kurvy u silnice a taky si nerikam, ze vsechny cesky slapou...

Šlapeme jak hodinky, všechny. Dokud z nás nejsou ležáci.

Učinit si z jídla středobod svého vesmíru je nezdravé především mentálně. Absolutně nejde o nějaké škudlení,protože ženská obvykle vaří pro ostatní.

Já, kdybych musela šetřit na jídle, bych si připadala jak chudák. My jsme v původní rodině chudí byli, co se příjmu týče, ale na jídle se nikdy nešetřilo. Proto jsem si ani naši chudobu neuvědomovala. Až když jsem si začala sama vydělávat a měla jsem vyšší plat než mamka, která z něho živila čtyři krky.

To si nerozumíme.Já nemám na mysli šetření,ale životní priority.

Jo, jasně. Moje priority jsou kromě rodiny počítač, televize, knížky.

Mojí je odjakživa klid v duši ,což přináší jedině láska.Ke svým lidem,zvířatům a přírodě.Teprve pak může člověka bavit vše ostatní. (Samozřejmě se neobejdeme bez zdraví,což s tím předchozím souvisí.)

Ano, také se hlavně snažím o klid v duši. K tomu nějak docházím věkem. Za mlada jsem bývala dost pruďas, mírnost by nebyla zrovna vlastní.

Ja nevim, jsem z Bohumina...

Jen na nedělní oběd. Ale je v tom i jídlo pro mě na 4 dny.

No vidíš,já vařím každou neděli.

To musí být chuťovka v sobotu dojídat zbytky z předešlé neděle.

Teď tvému žertu nějak nehovím. Protože dorazí celá rodina,zbytky nejsou.Když se jó zadaří,odnáší si vejslužku,ale obvykle "jen" ve formě něčeho sledkého.Mohu tě ujistit,že sama pro sebe bych rozhodně nevyvářela.Jsem totiž milovnicí mléčných výrobků a zeleninových salátů.

Já sama pro sebe také nevařím, maximálně si občas usmažím vajíčka nebo když mě honí mlsná, tak krupičnou kaši nebo palačinky. Poslední dobou si chodím pro obědy pro důchodce nebo si je nechám přivážet, když si zapomenu obědy objednat.

Tak nějak to vyznělo, když jsi napsala, že vaříš jen v neděli.....kterou se můžu stavit já?

To já bych neutáhla.
Moji mladí bydlí daleko, všichni přijedou tak třikrát, čtyřikrát do roka, většinou na celý víkend. Mám se co otáčet. Mladší syn, který zdědí můj byt, mi jeden čas přispíval, ale teď si koupili chalupu a sami mají napnutý rozpočet, tak je to na mně. Ale dělám to pro ně ráda. Ráda pozoruji vnoučata, jak rostou a vyvíjejí se, pokaždé přijedou jakoby jiné děti.

To velmi dobře znám,zvlášť když jsem donedávna denně vařila hov.maso velkému psovi.Proto jsem brigádničila v synově trafice (hlavně od kompu účtařinu a objednávky) a nyní v bazénu.

Já bych nějakou brigádu také přivítala, ale zatím jsem na nic vhodného nenarazila. Účtařina by mě snad i bavila, dělávala jsem účetní, hospodářku.

Obchody,vrátni­ce,ale i neziskovky(v jedné sportovní právě pracuju já.)

Tu neziskovku mi doporučuje brácha, abych byla mezi lidmi. Uvidíme, třeba i nějakou charitu.