Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Kdyby byl vecne zivy mel by dnes 111 narozeniny Gustav HUSAK.

Životopis
Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident.

Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců.

Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život.

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968.