V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.Jasně, že pro politickou levici je tohle přijatelný. Politická levice není konzervativní, ale pokrokářská. Nová levice vystřídala dělnický proletariát za menšiny, za co nejvíc menšin [ostatně je hezky vidět, co všechno je přijatelná součást LGBT+]. Stará levice je mrtvá, nejen proto, že z pohledu nové levice už patří mezi ,,buržousty".
Úloha menšin v neomarxistické politice
Povězme si, v čem spočívá učení neomarxismu – proudu, který bývá též označován jako nová levice. Na rozdíl od Marxe tvrdí neomarxisté, že útlak netkví v ekonomické struktuře společnosti, ale v kultuře. Hlavní Marxovu tezi tedy obrací naruby. Z toho důvodu je jejich cílem zničení západní kultury, neboť ta je svou povahou utlačovatelská. Od marxistů se liší také tím, že nemají žádnou vizi, jak společnost spravovat lépe. Tvrdí, že dnešní realita je tak negativní, že v ní nelze žádnou pozitivní vizi ani formulovat. Soustředí se proto pouze na akt revolučního ničení, které má teprve nastolit situaci příznivou pro nástup něčeho lepšího.
Vyslovují-li dnes kritikové neomarxismu obavy o osud západní civilizace, je to naprosto legitimní reakce. Neomarxisté hovoří o likvidaci západní kultury, resp. západních kultur, slovo civilizace je jen jiné označení pro to, co nová levice identifikuje jako svého hlavního nepřítele.
Neomarxisté se na rozdíl od marxistů nespoléhají na dělnickou třídu. Dělníci podle nich změšťačtěli, zradili levicové ideje, dali přednost vlastním zájmům před zájmy revoluce. Je to trochu komické, uvážíme-li, že podle marxistů měla být revoluce v nejvlastnějším zájmu dělnické třídy. Toto myšlenkové schéma (dělníci dali přednost vlastním zájmům před levicovými idejemi) ovšem usvědčuje neomarxisty z velké míry sebestřednosti a narcismu.
Namísto dělníků tedy nastupuje tzv. náhradní proletariát v podobě menšin – etnických i jiných. Čteme-li slavný esej Herberta Marcuseho Represivní tolerance, setkáme se tam se zajímavým orwellovským doublethinkem. Marcuse na jednu stranu odsoudí politické násilí jako takové, na druhou stranu však vysvětlí, že násilí ze strany utlačených menšin má vždy pokrokový charakter a že menšiny není možno za páchané násilí odsuzovat, ani jim v takovém počínání bránit. V tomto bodě je patrně jeden z nejdůležitějších klíčů k neomarxistickému myšlení. Násilí etnických menšin je vždy progresivní a pokrokové, násilí příslušníků bílé většiny nebo násilí policejních složek je vždy špatné a de facto fašistické, protože hájící status quo kapitalistického státu. Ovšem kapitalistický stát v rétorice radikální levice splývá se státem fašistickým.
.....do jednoho!! 
