Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Úvaha k ranní kávě
Kdo jsou lidé, kteří se nesmířili s tím, že máme konečně slušného a důstojného prezidenta?

• vyplatí se přečíst až do konce -

.............­.............­.............­..............

Nenávist k Petru Pavlovi ovládá sociální sítě: Politici i komentátoři neunesli prezidentův úspěch

Prezidentův úspěch část politické scény i veřejnosti neunesla. Z Petra Pavla se na sítích stal terč posměšků a karikatur, které nahrazují argumenty a pomáhají držet ve hře ty, kteří by bez podobného obsahu zmizeli z veřejného prostoru.

Z prezidenta dělají terč posměšků, protože jeho úspěch neumějí porazit věcnými argumenty. Sociální sítě tak plní memy, urážky a politická závist. Za touto oponou digitálního humoru se však skrývá vážnější fenomén: snaha o politické přežití lidí, kteří bez systematického generování hněvu nemají moderní společnosti mnoho co nabídnout.

Je to zvláštní paradox dnešní české politiky. Prezidentovi, kterému v lednovém šetření CVVM důvěřovalo 62 procent občanů, se zároveň na sociálních sítích dostává mimořádné dávky posměchu. Nejde přitom jen o běžnou kritiku hlavy státu. Ta je v demokracii samozřejmá a zdravá. Problém začíná ve chvíli, kdy věcnou polemiku trvale nahradí laciná karikatura, spor ustoupí urážlivé přezdívce a celá veřejná debata se smrskne na soutěž o nejrychlejší dýku v zádech.

https://medium.seznam.cz/clanek/michal-vatrs-nenavist-k-petru-pavlovi-ovlada-socialni-site-politici-i-komentatori-neunesli-prezidentuv-uspech-285487#dop_ab_variant=1705320&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=1&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Část politické scény jednoduše neunesla realitu, že Petr Pavel zůstává pro velkou část veřejnosti přijatelným a důstojným symbolem státu. Neunesli, že prezident nemusí hystericky křičet, aby byl ve veřejném prostoru slyšet. Neunesli, že nemusí ponižovat lidi kolem sebe, aby působil silně a rozhodně. Neunesli, že může mít chyby i problematickou minulost, a přesto pro mnoho občanů představuje důstojnější obraz státu než řada těch, kteří se mu dnes na internetu vysmívají. Proto je pro ně pohodlnější bojovat s jeho internetovou karikaturou než s realitou.

Británie se dnes zmítá v problémech, které si z velké části způsobila sama. Po desetiletí přijímala rozhodnutí, jejichž důsledky nyní dopadají na běžné občany. Mnoho Britů má pocit, že se z nich ve vlastní zemi stali občané druhé kategorie, zatímco politici více naslouchali různým zájmovým skupinám než lidem, kteří tuto zemi budovali.
Dlouhé roky se přehlížely problémy spojené s kriminalitou, integrací i bezpečností. Kritické hlasy byly často odmítány nebo označovány za nepřijatelné, místo aby se vedla otevřená debata. Výsledkem je rostoucí frustrace, nedůvěra ve státní instituce a pocit, že vláda ztratila kontakt s realitou.
Británii považuji za svůj druhý domov. Prožila jsem tam velkou část života, pracovala jsem v tamním zdravotnictví a poznala mnoho skvělých lidí. O to více mě bolí sledovat, kam se země dostala. Když mi dnes kolegové píší, že atmosféra v některých oblastech připomíná společnost stojící na pokraji vážného konfliktu, není to příjemné čtení.
Přesto věřím, že řešením není násilí. Řešením je, aby se občané znovu začali zajímat o budoucnost své země, požadovali odpovědnost od politiků a nebáli se říkat svůj názor. Každý národ má právo rozhodovat o své budoucnosti a chránit hodnoty, na kterých byl postaven.
Britové dnes stojí před zásadní otázkou,zda rezignují, nebo se pokusí demokratickou cestou vrátit své zemi směr, který podle nich ztratila. Ať už bude jejich rozhodnutí jakékoliv, přeji jim, aby našli cestu k bezpečné, svobodné a sebevědomé Británii.

https://www.facebook.com/reel/1699491951295603